Klíč k minulosti

Celkem neznámý film o možná ne až tak známých událostech z Paříže o zatýkání židovského obyvatelstva a jejich následné deportace (viz autentické snímky velodromu na google). Byl nám předložen emočně velmi silný a smutný příběh malé Sarah, která prožila něco tak strašného a krutého, že to ovlivnilo celý její další způsob života. A právě tuto ponurou minulost, týkající se života Sarah se snaží odhalit Julie, novinářka žijící v dnešní době, která si současně musí vyřešit i svúj osobní život. Vůbec mě nerušilo prolínání časových rovin, tudíž chválím pěkné zpracování. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu byla pro mě víc povedenější, druhá polovina se mi zdála trochu rozvleklejší. Jinak je to film, který mně připomíná ještě jiné s ústředními dětskými představiteli z druhé světové války jako např. Člověk bez osudu, nebo Moje matka. Kristin Scott Thomas byla jako vždy výborná a já začínám zjišťovat, že mě francouzská kinematografie začíná víc a víc zajímat. (22.09.2012)

S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. (02.04.2012)

"Pravda leccos odhalí, ať chceš nebo ne." K filmům (ale i knihám) o holocaustu mám silný vztah, neboť jsou v něčem očistné... Zde je to celé pojato ve více časových rovinách, což mi přišlo zajímavé a nikterak me to netušilo. Zajímavé mi přišlo i téma vypořádání se s vlastní (i cizí) minulosti.Je logické, že kdyz se rozhodnete otevřit něčí 13. komnatu, můžete se setkat s temnými stíny minulosti, které ve Vás mohou vyvolat pochybnost, co "nám ta pravda vlastně přinesla". Závěr filmu však ukazuje, že tento proces je vskutku očistný. I proto jsem moc rad, že jsem tento film objevil a mohl shlédnout (22.01.2020)

Niekedy sa zdá, že utrpenie židov počas 2 svet. vojny nemalo konca.Ja osobne sa akýchkoľvek vojnových príbehov neviem nasýtiť a stále tvrdím, že v dnešných časoch scenáristickej nemohúcnosti v hollywode stále platí, že vojna napísala milióny zaujímavých príbehov a nemusia byť zďaleka iba o židoch, pretože neboli jediní, kto trpel. Oprávnene nie každý má chuť dookola pozerať na vrieskajúcich nemcov v uniformách ako si vylievajú zlosť na židoch. Tu režisér vytiahol historickú udalosť na ktorú Francúzi asi pyšní nebudú, ale podobne to vyzeralo v celej Európe, takže úplne bez viny asi nebude žiaden národ. Príbeh je šikovne vyrozprávaný v dvoch rovinách, súčasnej i tej vojnovej. Obidve roviny dostali približne rovnaký priestor a striedanie medzi nimi je ukážkovo plynulé a nerušivé. Je to smutný film a niekoľkokrát mi fakt zovrelo hrdlo. Divák od začiatku tuší, že kľúč od skrine schováva niečo strašné. Je to hnusná predstava a žiť s tým, ešte horšia. Herecké výkony sú kvalitné, ale nijako strhujúce. To, čo je tu strhujúce, je v prvom rade príbeh a napínavé pátranie v minulosti. Z detských hercov zaujme najmä predstaviteľka Sáry. V závere sa mi páčilo, že tvorcovia počítali s tým , že divák uhádne meno novinárkinej dcéry, ale chvíľu nás nechali na pochybách. O kvalite filmu nepochybujte a dajte mu šancu. Silné štyri hviezdy a dlho som uvažoval o plnom počte. 80%. (26.09.2011)

Osudové drama, které bohužel ztrácí náboj s délkou. Polovina filmu je povedená. Příběh začíná ve Francii v začátcích 2. světové války, deportace židů do pracovních táborů je ještě neznámou pravdou - to vše bylo lépe zvládnuto ve francouzském Odsunu. Osud Sarah se v čase proplétá s hledáním pravdy novinářky Julie Jarmond, tento pletenec dává filmu kouzlo, které ale v jeho konci ničí nudné zdlouhavé pasáže. Klíč k minulosti by klidně mohl být o 20 kratší a šlo by o nádherně dojemný snímek, s délkou 111 minut se ale vyrovnal velmi zle. (07.08.2011)