Klíč k minulosti

Ano, o další blbost na světě víc. Nenadchl mě ani Zátah/Odsun, kde použili snad stejnej stadion. Ale tohle bylo navíc ještě zdlouhavý a nudný. Jaká to náhodička, že zrovna reportérka, která píše o tom zátahu, bydlí v domě, ke kterýmu se to celý vztahuje. Fakt mě to nebralo. Nevim, co na tom každej vidí tak skvělýho, že to právě teď má 77%. (11.08.2012)

Zdařilý počin, jehož příběhová linie ze 2. světové války je velmi atraktivní. Poutavá je také ta z roku 2009, ovšem méně zajímavá je již ta, v níž je Sarah dospělá. Neříkám, že by v těchto pasážích snímek nudil, ale je to rozhodně slabší část snímku. Herecké výkony potěší, film mne zaujal od samého začátku až do konce a nemám tedy problém dát 4*. Jediné, co mi občas mírně vadilo, bylo trochu nelogické chování postav... nebo ne vyloženě nelogické, ale těžko pochopitelné, kostrbaté, aby ve filmu bylo nějaké vzrušení a možnost příběh prodloužit, popř. když se tvůrci dostali do slepé uličky, využili tohoto nedostatku jako jakéhosi deus ex machina. (22.09.2014)

Film, který jsem potřebovala vidět, abych měla důvod pokoušet se být o trochu víc člověkem. Film o lidském svinstvu, které popadne každého, kdo před ním nedokáže utéct, ale i o nezdolné síle. Klíč k minulosti si našel zámek v mém srdci, pořádně se v něm pošťoural, sežvýkal ho, vycucnul z něj krev, přetavil ji do slané vody, která mi samovolně vytékala z očí. No ještě že slzy mají antibakteriální účinky. Takže z tohoto pohledu mohu prohlásit Klíč k minulosti za léčivý film. Slabší a středně citlivé povahy varuji: připravte si před sledováním dostatečnou zásobu kapesníků. (07.08.2011)

Ať chceme nebo ne, minulost je velkou součástí naší osobní identity. Proto je pochopitelné, že stejně jako Julie chceme znát původ svůj a svých nejbližších. Ovšem to, co se dozvíme, nemusí být vždy hezké a může to náš život a naši osobnost trvale poznamenat - ať už negativně či pozitivně. Julie je v tomto příběhu vtažena do historie, ze které nedokáže utéci a která ji pomáhá si ujasnit priority i ve svém vlastním životě. Velice působivý a citlivě laděný snímek, polemizující o tak tragických událostech jako je holocaust, ale zároveň zachycující kontinuitu a nekonečné zacyklení jednotlivých propojených lidských osudů. (20.02.2015)

S retrospektivními snímky nemám žádný problém. Dokonce mě to prolínání minulosti a současnosti baví. Úplně nejradši mám, když to nakonec vyústí v něco zajímavého. Je to velmi smutný a silný příběh. Strašně mu ale ubližuje jeho délka, která mi přišla přehnaná. Prospělo by zkrácení tak o dvacet minut. To už tu někdo zmiňoval,takže s tím souhlasím. O Velodromu už jsem něco málo slyšela, ale teprve teď jsem si to všechno v hlavě srovnala. No, takže i Francie má pořádné máslo na hlavě. Za tohle by se měli prapadnout hambou a odprosit na kolenou. Taky jim to s tou omluvou trvalo až do roku 1995. Jak to ta Kristin Scott Thomas dělá? Vždyť ona nestárne a navíc vypadá lépe a lépe. (02.04.2012)