Perverzní průvodce ideologií

Metafyzika kindrvajíčka mi přijde o něco méně zajímavější, než když Žížek rozebíral pouze filmy. Navíc je zajímavé, že jeho přízvuk je po deseti letech ještě silnější, než byl dřív (ne že bych to promítal do hodnocení). Asi se z toho člověk moc nedozví nového, ale jako utříbení myšlenek, proč ne. Navíc Žížek je spíš takový filozofický bavič, takže mi ani nevadí, že někdy se pohybuje na hranici banality. Přirovnání pražského jara ke Cameronově Titaniku mě zaujalo asi nejvíc. (28.11.2013)

K tomuto filmu se nedá napsat vůbec nic. Tak moc mě fascinoval. Dvě hodiny dokonalých myšlenek a pravd. Je potřeba si na něj udělat čas a vstřebávat postupně. Stojí to za to. Myslela jsem si, že geniální citát Slavoje Žižka "Nejlepším způsobem, jak se stát ateistou, je vyznávat křesťanství. Křesťanství je mnohem ateističtější, než klasický ateismus." nic většího nepřekoná. Ale mýlila jsem se, revoluční konec byl úplně nejlepší. Na začátku filmu vystupuje člověk, který našel brýle, ukazující mu pravdu. Tento skvělý dokument mi ji ukazoval po celou dobu tím nejlepším způsobem, s pomocí filmů. Jen asi budu mít odteď problém číst noviny nebo koukat na TV a současně přitom nezvracet. (19.02.2014)

Ďakujem Shadwellovi za skvelý rozbor Žižekových teórií a vlastne aj podstaty tohto dokumentu. Žižek je skrátka exot a originál, ktorý podľa mňa vypĺňa mnohé medzery napriek tomu, že jeho závery môžu byť nepravdivé. Viem, že svojho času mal nejakú kontroverziu s Chomskym, ale tak Žižek podľa mňa nič neponúka, iba kritizuje a aj tie jeho teórie sú len teóriami, ktoré sa nijak zvlášť nesnaží podložiť a tie príklady na príbehoch z filmov boli podľa mňa nedostatočné. Ja ho nemusím, je mi nesympatický, ale rešpektujem ho a snažím sa nájsť u neho nejaký zmysluplný obsah, ktorý by ma posunul, posunul spoločnosť, aj keď aj on sám mi pripadá niečím ako egoista, lebo skrátka keby nemal byť sám sebou a tým pádom sa prispôsobiť publiku vo svojom výklade a prednese, tak by možno nevedel zo seba prirodzene dať to, čo dáva, aj keď ktovie, či to nie je zas len moja teória. Tu dáva dôvod k zamysleniu, ale podľa mňa je dokument celkom nezáživný a neviem v mnohom, či s ním súhlasiť alebo nie, no za vzhliadnutie to myslím stojí. (30.03.2015)

Slavoj Žižek není kokot. Jsem nucen odvolat své tvrzení z doby, kdy mě Slavoj provázel filmem. Zatímco tehdy kecal o totálních hovnech, tak nyní jeho povídání má hlavu a občas i patu. Angličtina s šíleným slovanským přízvukem zůstala, takže slova jako [Chalivůd], nebo [Stývn Špílberg], když se to pokusím napsat foneticky, je nutné přetrpět. Povídání o ideologii je mnohem zajímavější a přínosnější než tlachání o filmech. A to Žižek používá hodně podobnou metodu a dost věcí vysvětluje opět právě pomocí filmů. Moc mě potěšilo, že si k vysvětlování nevybral žádnou z dva a třiceti sraček, které k dnešnímu dni ten retoš Lynch stvořil. A to jsem se právě dostal k jádru věci. Tedy k rozdílu, který mezi těmito snímky je. Zatímco v průvodci filmem je zajímavá asi každá sto dva a devadesátá úvaha, tak v průvodci ideologií je zajímavá takřka každá úvaha. Slavoj Žižek tu otevírá často velmi ožehavá témata, jako například obhajování a vysvětlování té norské taškařice, když udělal ten šikula Breivik tu lumpárnu, kdy poslal do nebíčka pár dušiček a která tak silně proletěla světem. Většinu snímků, které používá při vysvětlování podstaty ideologie jsem viděl a bez výjimky se mi líbily. Jediné, za co si Slavoji, či jak to blbé jméno mám skloňovat, troufnu vynadat je to, že dost věcí vysvětluje složitěji než by bylo nezbytně nutné. Člověk se občas dokonce i zasměje, když třeba Slavoj zlehčuje snímky, které ve své době byly myšleny smrtelně vážně. Nebo se mi třeba hrozně líbila pasáž, kdy Slavoj sděluje své myšlenky a přitom sedí na toaletě vystřižené z Kubrickovy Olověné vesty. Celkově je tedy dokument mnohem zábavnější, zajímavější a hlavně nesrovnatelně obsahově bohatší než jeho předchůdce. Rozhodně se cítím obohacen. I když třeba člověk se všemi názory nesouhlasí, tak musí připustit, že jsou minimálně zajímavé, orginální, provokativní a drzé. Dost diametrálně se tedy změnil můj pohled na Slavoje. Už jsem se zbavil pocitu, že nás dokumentem provázel retoš. Nyní vidím Slavoje jako člověka, který...Jako člověka. Tečka. (19.08.2014)

Kdo sledoval poslední circa dva tři roky Žižkovy přednášky, řadu věcí ve filmu už bude znát. Rozdíl je, že Sophii Fiennes se podařilo Slavoje zklidnit, takže rozhodně nejde o jeho typické neorganizované skákání od tématu k tématu, ale o soudržnou argumentaci. Navíc i oproti předchozímu Perverznímu průvodci Žižek mluví o poznání pomaleji, takže je čas všechny ty abstraktní myšlenky vstřebat. Nový film tak podle mě představuje vyzrálejší počin, který srozumitelně a zábavně shrnuje většinu z toho, o čem slovinský filosof v poslední době rád hovořil. Mimo jiné se tu taky ukazuje, proč je kritika tohoto ideologického přístupu ve vztahu k filmové analýze pomýlená, protože na rozdíl od neoformalismu se tady opět nerozebírají celé filmy jako komplexní formální systémy, ale jednotlivé filmové scény slouží k ilustrování obecnějšího, abstraktnějšího konceptu (ideologie). (29.06.2013)