Vlčie diery

Uprimne jsem cekal daleko autentictejsi atmosferu, jelikoz se film tocil jen tri roky po konci valky. Vlozene skutecne zabery jsou vsak zajimave. Vlcie diery maji nekolik silnych momentu, jako celek ale ne vzdy funguje. Modely tanku si mohli odpustit, jinak slusna kamera. Palo Bielik natocil lepsi valecne filmy. (29.03.2012)

Aj vďaka reálnym vojnovým záberom solídny veľkofilm. A samozrejme aj vďaka monumentálnej a hravej hudbe. Občas by možno pomohla lepšia profilácia postáv (predsa len ide o štyroch bratov plus ďalších hrdinov), ale to vynahradzuje skvelý Dibarbora ako jeden z najslizkejších filmových esesákov, a pri tom ani nemusí robiť žiadne „nadštandardné“ zverstvá. Miestami zahapruje prehnané hromadné vlastenectvo (o to viac potešia reálnejšie scény ako: Idem, veď všetci idú.) a občas zaškrípu i herecké výkony (žeby skutoční členovia čs armády?). Legendárne finále s miniatúrami som mal vždy rád, a aj keď tam mohli dať pár prestrihov na skutočné tanky, má scéna svoje dobové čaro... (08.09.2016)

Po zestátnění československých filmových atelierů byla zapotřebí ke každému filmu schvalovací komise. Ne každý námět a režisér prošel výběrovým sítem. Na rozdíl od veselých hravých a často naivních prvorepublikových filmů, nastupují po zestátnění povětšinou vážná budovatelská témata. Je stále ještě patrná značná stylizace (to co někdo může vnímat jako agitku nebo překrucování historických faktů) není ještě kladen tak velký důraz na uměleckou stránku. Herecké výkony nesou stále ještě stopy divadelního herectví se silnou potřebou dramatizovat s prvotřídní výslovností. V tak krátkém čase po válce měli všichni zúčtastnění svoje vlastní zážitky v čerstvé paměti, proto je film i se svými nedostatky nabitý emocemi a na rozdíl od pozdějších snímků nepotřebuje hledat vhodné kulisy. O to větší škoda, že bylo často použito modelů a studiových záběrů namísto skutečné přírody. Tak se vedle záběrů zdařilých a novátorských objevují i mírně řečeno neumělé, nad kterými se dnes usmíváme. Lehotův scénář je postavený na příběhu jedné rodiny, na níž se válka podepsala. Je llidský, svěží a uvěřitelný. Vykreslení jednotlivých postav je vypracované, což jistě pozdvihuje celý film výš. Pro Palo Bielika šlo navíc o věc ryze osobní, protože se národního povstání osobně účastnil.                                                                                                   Za velmi vydařenou scénu považuji návrat jednoho ze synů Svačinové, kterou uhrála Beta Poničanová neuvěřitelným způsobem. František Dibarbora v roli esesáka s úlisným úsměvem a nadřazenou zdvořilostí dává podřízenému znamení k likvidaci výmluvným gestem jedné ruky, podřizený přijímá rozkaz přivřením víček. Prvotřídní minimalistické provedení!             Pro dnešního diváka může znamenat film těžké sousto. Technická kvalita i herectví se posunulo někam dál. Pokud se ke snímků dostane uživetel, který je odkojený současnými válečnými filmy, dokážu si živě představit, jak bude vypadat jeho hodnocení a komentář. Snímek bych spíš doporučila nadšencům pro československou kinematografii, kteří znají podtext a nemají ve zvyku porovnávat se současnými filmovými trendy.                                                                                         Vzhledem k tomu, že v mém dětství se promítaly a vysílaly pouze filmy, které byly natočeny do té doby, než jsem usedla před obrazovku, vyrůstala jsem právě na podobných snímcích. Takže mi z dětství utkvěla především scéna s akutní amputací dolní končetiny improvizovaným nástrojem. :o) (10.01.2015)

Na Vlčích dierach sa už neodvratne podpísal ten povestný "zub času", každopádne každý nový divák bude k filmu pristupovať viac ako k povinnej filmovej čítanke, akoby očakával niečo, čo by mohlo konkurovať neskorším vojnovým filmom. Vlčie diery sú prvým, a zároveň jedným z mála filmov o SNP, ktoré sa snažia túto udalosť zobraziť komplexnejšie, nielen ako jeden príbeh na pozadí povstania, o ktorom by sme sa tak veľa nedozvedeli. Dialógy škrípu, keď malé dieťa hovorí, že Nemci sú zlí, tak som cítil, ako Bielik tŕpne za kamerou a hovorí si, nech to povie aspoň trochu prirodzene. Stopercentnú čiernobielosť charakterov môžeme taktiež pripísať dobe vzniku, na druhú stranu by sme tak nemali jedného z najväčších arcizloduchov histórie slovenskej kinematografie v podaní Františka Dibarboru. No a zo záveru by mal určite radosť aj Ray Harryhausen. (02.09.2014)

Vlčie diery sú takmer mojim rovesníkom a bol by zázrak, ak by to na nich nebolo vidieť. Napriek tomu ich považujem za výborný film, v ktorom dostala príležitosť celá vtedajšia slovenská herecká špička. Paľo Bielik vhodne zakomponoval dokumentárne zábery z Povstania do dramatického príbehu štyroch bratov. Vo filme určite zaujme kamera a poteší tiež absencia neskoršej privatizácie Povstania komunistami. Film nesie známky malého časového odstupu od zobrazovaných udalostí, je akýsi hranatý a niekedy skĺzava do pátosu, ktorý vyniká najmä v hlučnom hudobnom sprievode. (30.11.2010)