Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tváří v tvář nacistickému teroru musí stát celý národ jako jedna rodina... Léto 1944. Bratři Matúš a Ondrej Svrčinovci (M. Huba a J. Budský) se mají rádi, ale je mezi nimi i napětí – oběma se totiž líbí stejná dívka, Anča Hucová (M. Husáková-Lokvencová). Oni i jejich další dva bratři Jano a Štefan (J. Šebok a L. Chudík) se setkávají doma po návratu z různých koutů Evropy. Matúš utekl z nucených prací v Německu, Ondrej se vrátil z ruské fronty, Jano pro změnu z italské a Štefan přijel ze studií. Jenže sourozenci se doma příliš neohřejí. Uprchlík Matúš nesmí zůstat doma, a tak se přidá k dřevorubci Ondrejovi a uchýlí se s ním do hor. Tam jednou zachrání bratrovi život. Těžce zraněný Ondrej zůstane doma, zatímco ostatní bratři se přes jeho protesty přidají k partyzánům. Německý teror, řízený velitelem Thielem, totiž nezná hranic, a boj proti němu si vyžaduje ty největší oběti... (Česká televize)

(více)

Recenze (99)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tento film má v sobě výraznou dokumentární a historickou hodnotu, neb podává dění z 2. světové války očima přeživších pouhé 4 roky po jejím ukončení, navrch v režii aktivního účastníka Slovenského národního povstání. Tvůrci přenesli do filmu čerstvé emoce, využili i některé autentické reálie, film obsadili tehdejší slovenskou hereckou špičkou a výsledkem je na svou dobu technicky i umělecky mimořádný snímek. Problém spíše může nastat, vidí-li ho po víc než 70ti letech mladý současný divák, protože sílu vrcholných československých válečných filmů (zejména ze 60. let) Vlčie diery pro mě osobně zdaleka nedosahují. Řada silných momentů (z nichž ten nejsilnější, takřka hororový paradoxně ani nesouvisí s válkou) na druhé straně vyvažuje délka a časté sklony k patetičnosti. Excelentní a nadčasovou filmařinu z mnoha scén doplňují uměle vložené dokumentární záběry a rovněž akční scény z války, jejichž zpracování z roku 1948 je dnes už spíše passé. Ačkoliv to pro všechny silné klady dlouho vypadalo z mé strany na 4 hvězdičky, ke konci již natažená stopáž a zejména to závěrečné naivní a patetické finále, vizuálně doprovázené přímo hračkářskými modely tanků, shodily mé hodnocení o hvězdičku níž. K tvůrcům určitě cítím respekt, k statečným vojákům obětujícím se v boji proti fašismu chovám hrdost, samotný film mě také obohatil a některé scény hodně zapůsobily. Ale opakovaně bych se na Vlčie diery asi nepodíval a přeci jen se nemohu při hodnocení bránit i vnímání jistých slabin. [65%] ()

zette 

všechny recenze uživatele

Uprimne jsem cekal daleko autentictejsi atmosferu, jelikoz se film tocil jen tri roky po konci valky. Vlozene skutecne zabery jsou vsak zajimave. Vlcie diery maji nekolik silnych momentu, jako celek ale ne vzdy funguje. Modely tanku si mohli odpustit, jinak slusna kamera. Palo Bielik natocil lepsi valecne filmy. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Krutá doba, kruté činy. Je tady všechno, odhodlanost Slováků vyhnat ty německý vši, dobrovolné sebevraždy v zájmu spravedlnosti, krutost a vymletost německýho myšlení a hlavně plnohodnotný obraz nejtemnější doby slovenského národa, protože né všichni chtěli do boje. Hodně zdařilá a věrohodná podívaná, ale určitě pro silné nátury. Jsem dost zmatenej z negativní kritiky od některých slovenských spolu-komentátorů, nebo spíše spolu-komentátorek. Na tohle byste měli být hrdý jako na odkaz boje za svobodu Vašeho národa a né tady kritizovat špatnej zvuk a podobný blbosti. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Po zestátnění československých filmových atelierů byla zapotřebí ke každému filmu schvalovací komise. Ne každý námět a režisér prošel výběrovým sítem. Na rozdíl od veselých hravých a často naivních prvorepublikových filmů, nastupují po zestátnění povětšinou vážná budovatelská témata. Je stále ještě patrná značná stylizace (to co někdo může vnímat jako agitku nebo překrucování historických faktů) není ještě kladen tak velký důraz na uměleckou stránku. Herecké výkony nesou stále ještě stopy divadelního herectví se silnou potřebou dramatizovat s prvotřídní výslovností. V tak krátkém čase po válce měli všichni zúčtastnění svoje vlastní zážitky v čerstvé paměti, proto je film i se svými nedostatky nabitý emocemi a na rozdíl od pozdějších snímků nepotřebuje hledat vhodné kulisy. O to větší škoda, že bylo často použito modelů a studiových záběrů namísto skutečné přírody. Tak se vedle záběrů zdařilých a novátorských objevují i mírně řečeno neumělé, nad kterými se dnes usmíváme. Lehotův scénář je postavený na příběhu jedné rodiny, na níž se válka podepsala. Je llidský, svěží a uvěřitelný. Vykreslení jednotlivých postav je vypracované, což jistě pozdvihuje celý film výš. Pro Palo Bielika šlo navíc o věc ryze osobní, protože se národního povstání osobně účastnil.                                                                                                   Za velmi vydařenou scénu považuji návrat jednoho ze synů Svačinové, kterou uhrála Beta Poničanová neuvěřitelným způsobem. František Dibarbora v roli esesáka s úlisným úsměvem a nadřazenou zdvořilostí dává podřízenému znamení k likvidaci výmluvným gestem jedné ruky, podřizený přijímá rozkaz přivřením víček. Prvotřídní minimalistické provedení!             Pro dnešního diváka může znamenat film těžké sousto. Technická kvalita i herectví se posunulo někam dál. Pokud se ke snímků dostane uživetel, který je odkojený současnými válečnými filmy, dokážu si živě představit, jak bude vypadat jeho hodnocení a komentář. Snímek bych spíš doporučila nadšencům pro československou kinematografii, kteří znají podtext a nemají ve zvyku porovnávat se současnými filmovými trendy.                                                                                         Vzhledem k tomu, že v mém dětství se promítaly a vysílaly pouze filmy, které byly natočeny do té doby, než jsem usedla před obrazovku, vyrůstala jsem právě na podobných snímcích. Takže mi z dětství utkvěla především scéna s akutní amputací dolní končetiny improvizovaným nástrojem. :o) ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Prvý rýdzo slovenský film s tématikou Slovenského národného povstania natočil Paľo Bielik a tým určil a ovplyvnil vývin Slovenskej kinematografie na veľmi dlhý čas. Kapitola, kedy sa museli Slováci učiť od susedov Čechov ako robiť film sa uzatvorila. Film je dramaticky vystavaný, využíva mnohé lokácie, ktoré tvoria prevažne exteriéry. Film rozvíja niekoľko dramatických zápletiek - vzťah k matky k synom, ktorý sa pridali k partizánom aby bojovali proti Nemcom, vzťah dvoch bratov Ondreja a Matúša, ktorý obidvaja ľúbia to isté dievča a v neposlednom rade aj o hrozivých dopadov vojny, ktorá zasiahne do životov obyčajných ľudí v jednej malej horskej dedinke. Film si v rámci americkej filmovej školy vypožičiava mnohé motívy. Či už je to narábanie z postavami, z dramatickosťou scén, alebo akčnými prvkami. Postavy nie sú vykreslené čierno bielo - ak teda opomenieme Thieleho v podaní Dibarboru. Niektorý Nemci sú dobrý, iný zase zlý, rovnako ako aj obyvatelia mestečka, ktorým sa toto počínanie aj tak ku koncu vypomstí. Vo filme zaznie ako ústredný motív ľudová pesnička Slovenské mamičky, ktorý v mnohých variáciach zaznieva počas celého príbehu. Využitie dokumentárnych záznamov SNP umocňuje realistickosť a hrôzu vojny a čo musím v neposlednom rade vyzdvihnúť je finále s maketovými tankami, ktoré je natočené veľmi zručne aj dramaticky. Nečudo, že sa jedná o divácky najúspešnejší slovenský film vôbec. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (25)

  • Na rozdiel od ďalších filmov o SNP, Bielik našiel aj na nemeckej strane kladné postavy a na strane povstalcov zasa negatívne. Po komunistickom prevrate už nevzniklo podobné dielo, lebo SNP sa pre politikov stalo témou skôr na rozprávku ako témou pre realistický príbeh. (Biopler)
  • Filmová cenzúra, zriadená po vzniku filmu, označila film za nesúci plné stopy buržoáznej filmovej tvorby i buržoázneho nacionalizmu. (Biopler)
  • Film bol jedným z hlavných argumentov, ktorý spolurozhodoval o udelení titulu Národný umelec pre Paľa Bielika v roku 1968. (Biopler)

Reklama

Reklama