Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tváří v tvář nacistickému teroru musí stát celý národ jako jedna rodina... Léto 1944. Bratři Matúš a Ondrej Svrčinovci (M. Huba a J. Budský) se mají rádi, ale je mezi nimi i napětí – oběma se totiž líbí stejná dívka, Anča Hucová (M. Husáková-Lokvencová). Oni i jejich další dva bratři Jano a Štefan (J. Šebok a L. Chudík) se setkávají doma po návratu z různých koutů Evropy. Matúš utekl z nucených prací v Německu, Ondrej se vrátil z ruské fronty, Jano pro změnu z italské a Štefan přijel ze studií. Jenže sourozenci se doma příliš neohřejí. Uprchlík Matúš nesmí zůstat doma, a tak se přidá k dřevorubci Ondrejovi a uchýlí se s ním do hor. Tam jednou zachrání bratrovi život. Těžce zraněný Ondrej zůstane doma, zatímco ostatní bratři se přes jeho protesty přidají k partyzánům. Německý teror, řízený velitelem Thielem, totiž nezná hranic, a boj proti němu si vyžaduje ty největší oběti... (Česká televize)

(více)

Recenze (97)

farmnf 

všechny recenze uživatele

Film je vlastně nezručně natočený a má spoustu prázdných míst. Herecké výkony vesměs patetické. Pojednává o tom, že je-li slovák odbojářem, partyzánem, je to ponejvíce pitomec ovládaný emocemi. Vedení odboje je řízeno podobnými pitomci jako je on, kázeň je neznámé slovo. Náboji se plýtvá a střílí se do vzduchu. No a tak dále. a pak to odserou civilisté. ()

laik_60 

všechny recenze uživatele

"partizán ... partizán ... partizán .. nemec - partizán ... partizán ... partizán .. nemec" Keď sme sa ako malé deti podľa tohto vzoru z filmu delili pri "hre na vojnu", zrazu nikto nechcel byť "nemec" a tak sme sa vrátili k starému zaužívanému "zbojník .. zbojník .. pandúr . zbojník .. zbojník .. pandúr" ...hihi. Zaujímavé , že aj tých zbojníkov bolo vždy čosi viacej, a žandár (pandúr) keď ho trafili, alebo "zabili" automaticky sa stal zbojníkom a tak sme a konci dňa ostali všetci chalani zbojníkmi. Z filmu sme ovládali celé repliky naspamäť dievčatá slzu vyvolávajúcu Zolnerovej vetu "Nie zbohom... dovidenia Janko môj" a chalani Herman Tieleho vetu "móc toprý poléfka" alebo Budského "nespúšťajtééééé ... zabije mááááááá" a s vervou sme búchali palicou . čoby sekerou do dreva aby sme nohu odťali a zachránili ho. Film na tú dobu veľmi dobrý nahraný aj keď herci tak troška s pátosom, ako to bolo vtedy u divadelných slovenských hercov zvykom, ale nikomu to nevadilo, veď neboli tak naučení pred kamerou stáť ako dnes. ()

Reklama

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Partizánske filmy ja vôbec nemusím, ale tento je mimoriadne zaujímavý, čo je spôsobené predovšetkým obrovskými hereckými osobnosťami. Navyše nie je poznačený komunistickou propagandou, a tak je to dielo hodnoverné, priam živé, keďže od konca vojny prešlo len pár rokov. V závale tých povstaleckých filmov tento vôbec nenudí. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Reziser palo Bielik natocil vskutku prelomove dielo CS kinematografie, a to hned z niekolko uhlov pohladu. Po prve, je to zakladajuce dielo slovenskej kinematografie, nakolko ide o prvy celovečerny slovensky hrany film natoceny po 2. svetovej vojne. Predchadzal mu Janosik z roku 1921. Je to zaroven prva prezentacia SNP v SK filme, ktora vychadza z cerstvej kolektivnej pamate tvorcov i divakov. Od skoncenia 2. svetovej vojny do natocenia Vlcich dier uplynuli len 3 roky, aj to nie cele. Magdalena Lokvencova - Husakova bola manzelka jedneho z hlavnych politickych akterov povstania a neskorsiehopredsedu Zboru Poverenikov Gustava Husaka. Bola prva slovenska divadelna reziserka a aj prilezitosne hrala vo filmoch. V kontexte socialistickej kinematografie je tento film pozoruhodny aj tym, ze kombinuje kanon Hollywoodskeho dobrodruzneho filmu /pan reziser v klude svojej obyvacky vo velkom pozeral Hollywoodske filmy/, najma westernu s vykladom casti novodobych SK dejin. Film vznikal este pred tzv. Vitaznym Februarom 1948, premieru mal ale az v decembri..... a vladnuca strana ho neprijala moc dobre. To bol mozno aj dovod, preco sa tema SNP v Sk filmoch stala tak haklivou - dalsie filym s tematikou SNP boli az V hodine dvanastej 1958 a kapitan dabac 1959. Bielik sa vo filme Vlcie Diery ukazal ako talentovany reziser + zaujimave vojnove sceny a scena s rutiacimi sa stromami a 1 sekerou. 100 % ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Po zestátnění československých filmových atelierů byla zapotřebí ke každému filmu schvalovací komise. Ne každý námět a režisér prošel výběrovým sítem. Na rozdíl od veselých hravých a často naivních prvorepublikových filmů, nastupují po zestátnění povětšinou vážná budovatelská témata. Je stále ještě patrná značná stylizace (to co někdo může vnímat jako agitku nebo překrucování historických faktů) není ještě kladen tak velký důraz na uměleckou stránku. Herecké výkony nesou stále ještě stopy divadelního herectví se silnou potřebou dramatizovat s prvotřídní výslovností. V tak krátkém čase po válce měli všichni zúčtastnění svoje vlastní zážitky v čerstvé paměti, proto je film i se svými nedostatky nabitý emocemi a na rozdíl od pozdějších snímků nepotřebuje hledat vhodné kulisy. O to větší škoda, že bylo často použito modelů a studiových záběrů namísto skutečné přírody. Tak se vedle záběrů zdařilých a novátorských objevují i mírně řečeno neumělé, nad kterými se dnes usmíváme. Lehotův scénář je postavený na příběhu jedné rodiny, na níž se válka podepsala. Je llidský, svěží a uvěřitelný. Vykreslení jednotlivých postav je vypracované, což jistě pozdvihuje celý film výš. Pro Palo Bielika šlo navíc o věc ryze osobní, protože se národního povstání osobně účastnil.                                                                                                   Za velmi vydařenou scénu považuji návrat jednoho ze synů Svačinové, kterou uhrála Beta Poničanová neuvěřitelným způsobem. František Dibarbora v roli esesáka s úlisným úsměvem a nadřazenou zdvořilostí dává podřízenému znamení k likvidaci výmluvným gestem jedné ruky, podřizený přijímá rozkaz přivřením víček. Prvotřídní minimalistické provedení!             Pro dnešního diváka může znamenat film těžké sousto. Technická kvalita i herectví se posunulo někam dál. Pokud se ke snímků dostane uživetel, který je odkojený současnými válečnými filmy, dokážu si živě představit, jak bude vypadat jeho hodnocení a komentář. Snímek bych spíš doporučila nadšencům pro československou kinematografii, kteří znají podtext a nemají ve zvyku porovnávat se současnými filmovými trendy.                                                                                         Vzhledem k tomu, že v mém dětství se promítaly a vysílaly pouze filmy, které byly natočeny do té doby, než jsem usedla před obrazovku, vyrůstala jsem právě na podobných snímcích. Takže mi z dětství utkvěla především scéna s akutní amputací dolní končetiny improvizovaným nástrojem. :o) ()

Galerie (17)

Zajímavosti (25)

  • Filmu bolo vyčítané, že neukazuje národnooslobodzovací zápas ako formu a etapu triedneho boja. Išlo hlavne o to, aby bola zvýraznená úloha komunistov, ktorí boli iniciátormi revolučného pohybu. (Biopler)
  • Politickí predstavitelia a vedenie Československého štátneho filmu sa film neopovážili slávnostne uviesť k výročiu SNP, po vznesení pripomienok Umeleckej filmovej komisie, no zároveň ho nechceli zakázať. Vznikol kompromis s tým, že pripomienky nie sú priamy dôvod, aby film nemohol byť uvedený pri príležitostí osláv SNP. Skôr komisia odporúčala, aby sa nesúrilo s uvedením filmu, ak by to malo mať neprajné dôsledky na jeho pedantnom vyhotovení. (Biopler)
  • Film bol jedným z hlavných argumentov, ktorý spolurozhodoval o udelení titulu Národný umelec pre Paľa Bielika v roku 1968. (Biopler)

Reklama

Reklama