Vlčie diery

Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku. (18.05.2015)

Bylo tu sice několik slabších okamžiků, ale když přihlédneme k tomu, že se jedná o film starý šedesát let, k tomu, v jaké době vznikal (neměl ještě potřebný odstup od zobrazovaných událostí, k moci už se dostala komunistická strana), tak je třeba smeknout. Tohle není žádná propagační agitka o tom, jak komunisté vedli slovenské povstání, na jaké jsme byli zvyklí z pozdějších let, ale poctivé syrové drama o obyčejných lidech, kde vlastně jakákoliv politika absentuje. (21.10.2008)

Na válečném filmu Vlčie diery mě nejvíce zaujalo technické ztvárnění bitevních scén na kterých se podíleli modeláři, kteří pro film vytvořili modely tanků, stromů a dalších rekvizit a oproti reálným scénám a skutečným unikátním záběrům ze SNP působí téměř pohádkovým dojmem. Rozpočet by zřejmě spolkl velkou finanční částku, proto se Paľo Bielik uchýlil k alternativní verzi, která je víceméně úsměvná, má však svoje kouzlo. Film občas sklouzne do vlasteneckého patosu, avšak bez ideologické roviny. František Dibarbora v roli esesáka byl bestiálně zákeřná svině!! (07.03.2020)

Tento film má v sobě výraznou dokumentární a historickou hodnotu, neb podává dění z 2. světové války očima přeživších pouhé 4 roky po jejím ukončení, navrch v režii aktivního účastníka Slovenského národního povstání. Tvůrci přenesli do filmu čerstvé emoce, využili i některé autentické reálie, film obsadili tehdejší slovenskou hereckou špičkou a výsledkem je na svou dobu technicky i umělecky mimořádný snímek. Problém spíše může nastat, vidí-li ho po víc než 70ti letech mladý současný divák, protože sílu vrcholných československých válečných filmů (zejména ze 60. let) Vlčie diery pro mě osobně zdaleka nedosahují. Řada silných momentů (z nichž ten nejsilnější, takřka hororový paradoxně ani nesouvisí s válkou) na druhé straně vyvažuje délka a časté sklony k patetičnosti. Excelentní a nadčasovou filmařinu z mnoha scén doplňují uměle vložené dokumentární záběry a rovněž akční scény z války, jejichž zpracování z roku 1948 je dnes už spíše passé. Ačkoliv to pro všechny silné klady dlouho vypadalo z mé strany na 4 hvězdičky, ke konci již natažená stopáž a zejména to závěrečné naivní a patetické finále, vizuálně doprovázené přímo hračkářskými modely tanků, shodily mé hodnocení o hvězdičku níž. K tvůrcům určitě cítím respekt, k statečným vojákům obětujícím se v boji proti fašismu chovám hrdost, samotný film mě také obohatil a některé scény hodně zapůsobily. Ale opakovaně bych se na Vlčie diery asi nepodíval a přeci jen se nemohu při hodnocení bránit i vnímání jistých slabin. [65%] (14.05.2021)

Aj po viac ako šesdesiatich rokoch sa na tento film dá pozerať a aj dnes môžme iba s údivom sledovať, ako film funguje. Paľo Bielik bol ozajstný talent, akých slovenská kinematografia mnoho nemala a ani nemá. Výborne vyrovnané herecké výkony na čele s F. Dibarborom, ktorý mi nikdy nebol príliš sympatický, ale tu mu to seklo sakra dobre. Kľudne prepáčite makety tankov v závere, horšiu kvalitu obrazu aj zvuku, ktorá na druhej strane má neopakovateľné čaro. Najsilnejšia scéna, je zakliesnená noha a rútiace sa kmene stromov. Sekera to istí... . Nestarnúce a nadčasové. 90%. (22.06.2009)