Zatímco spíš

Rádoby uvědomělá studie nitra jednoho zakomplexovaného muže nebo deviantního šmíráka? Horor nebo psycho thriller? Odpovědi jsem se nedočkal, protože César, který zneužívá všech výhod domovníka v jednom barcelonském domě, aby se mohl vetřít do blízkosti objektu svého zájmu a současně zůstat nezpozorován, je postava značně rozporuplná, avšak perfektně zahraná Luisem Tosarem, a stejně tak nepříjemně rozporuplně vyznívá i tenhle film. César podle svých slov není šťastný, ani když se mu daří, je osamělý (není definováno, proč tomu tak je), nejraději by svůj život ukončil skokem ze střechy domu a pod fasádou příjemně vystupujícího chlapíka (opět rozpor - proč vlastně vystupuje jako milý chlapík nestranící se lidem, z nichž někteří z nájemníků ho měli dokonce v oblibě?!) se skrývá všeho schopný muž, který pokud cítí, že bude vyzrazen, nehodlá svoji kůži dát bez boje. Den po dni tedy sledujeme Césarovo řádění v bytě mladé ženy spokojeně chrupkající po uspávadle (příliš naivní přiložení roztoku na nos) a nic netušící (to jsem se divil, že nepoznala pohyb v bytě), když uchyl leží pod její postelí (každý se hned nepodívá pod postel, když se vrátí domů, to je pravda), popřípadě jí dýchá na krček a ve spánku ji znásilňuje (naprostý nesmysl), až z toho otěhotní (!). Systémem, jakým tohle všechno bylo podávané se mně to postupně jevilo, jako pěkná blbost, zvláště, když každou chvíli hrozilo, a jednou se tak dokonce stalo, a to přítelem mladé ženy, maniakovo vyzrazení. Nikdo přece neriskuje po takové zkušenosti opětovný návrat pod postel a pokračování v pronásledování oběti. A to nebylo všechno. Malá holka ze sousedního bytu od naproti, už nějakou dobu věděla o domovníkových tajných návštěvách v bytě pronásledované oběti a rozhodla se ho systematicky vydírat, ačkoliv, která nezletilá žába bude po vydíraném chtít erotické dvd jako satisfakci. Už i tady by každý jedinec zpozorněl a nepouštěl by se do žádných akcí a pud sebezáchovy by brzdil každou další snahu o opětovné narušení soukromí. Nehledě na to, že César je veskrze prezentován jako chytrý muž, dokonce troufající si vyhlédnutou ženu oslovit po esemeskách nebo dopisem. Nevadilo by to, kdyby se film netlačil do reálného vyznění a držel se raději hororových mantinelů, jak tomu bylo v nedávné Intimní pasti se zcela identickým námětem, ale pro mě jednoznačně markantním vyzněním. Nevím, který film od sebe víc opisoval, že se najednou sešly dva totožné náměty, ale vítězem je pro mě americký hororový thriller, než tahle poněkud ne jednoznačná španělská studie, která postrádala větší napětí a sevřenost. Vyzdvihl bych již zmíněného Luise Tosara, který film táhl kupředu nezvyklou silou a poutavým herectvím, i když si ho nejspíše neoblíbíte a také celkem solidní režii talentovaného Jaume Balaguerá, který mě osobně zklamal svým nekrvavým přístupem ( jedna krvavá scéna s prořízlou krční tepnou dobrý horor rozhodně nedělá) a již jednou použitým námětem. Horor jen v drobných náznacích, děs se nedostavil v pořádné míře a občasný neklid z konání hlavní postavy, co v příštích okamžicích zase provede své sympatické oběti, se mnou nijak nezacloumal, i když počáteční rozjezd filmu byl nadějný. Celkově slabota a ještě často navršená nelogickým chováním hlavní postavy. Návštěva kina se nedoporučuje. Jedině snad těm, kteří mají v oblibě španělštinu, která mně vzácně nevadila, anebo stalking, který podaný v takto chabé, a vršící jednu nelogičnost za druhou, až celkem připitomělé formě, na mě žádné následky nezanechal. Ti, co film chválí za propracovanost, by si na něj měli zajít ještě jednou a zděsili by se nebývalého počtu nelogičností více, než rádoby děsivého filmu. 40% (13.04.2012) (méně) (více)