Doručovací služba čarodějky Kiki

Čarovná rozprávka, v ktorej opäť raz H.Miyazaki potvrdzuje svoj dokonalý talent preniesť diváka do sveta imaginácie prostredníctvom príbehu, ktorý svojou osobitosťou, originalitou a nápaditosťou dokáže dokonale vtiahnuť každého, kto ešte nestratil schopnosť nechať sa očariť svetom detskej fantázie. Napriek vcelku jednoduchému základu stojí príbeh malej čarodejnice a jej hľadania svojho mesta či miesta v živote na úžasne podaných postavičkách, ku ktorým pristupuje Miyazaki tým správnym dávkovaním humoru, dobrodružstva a ponaučenia. (30.09.2005)

Výřez z několika dní života jedné mladé čarodějky. Neprobíhá zde žádné zasazení do alternativního světa, žádné vysvětlení jeho pravidel, prostě to vše vypukne a pak skončí. Dramatický oblouk je plytký, de facto nedochází k žádným větším dějovým zádrhelům. Vztah k postavám je divácky velmi těžko zprostředkovatelný, protože prostě jen jsou, ale reálně nežijí. Jejich chování nemá žádné opodstatnění. Je to celé milé a nekonfliktní, ale bohužel se toho také moc neděje. Každá alespoň trošičku „tragická“ scéna nakonec během několika málo vteřin vyznívá poeticky a přináší jen další dobro. V rámci dětské kinematografie svou odzbrojující laskavostí možná milý a příjemný snímek – nevím, jak se líbí dětem – ale pro dospělého diváka kurevská nuda. I když to město je opravdu pěkné. (13.04.2013)

Miyzakiho tradičně krásný příběh o malé čarodějnici Kiki, která si jde vyhlédnout svoje město a založit si živnost. Krásné animace (vychutnávám si vždycky detaily, jako je třeba ten, když Kiki běží a uklouzne jí noha na spadaném listí), zajímavý příběh, hezké písničky. Kiki je opravdu hodně pro děti, ale rozhodně bych doporučila všem milovníkům anime a Miyazakiho. (09.09.2005)

Kikiina donášková služba je jeden z Miyazakiho filmů, který vznikly v mezidobí mezi jeho vrcholnou čtyřkou (tedy Naushikou, Laputou, Mononoke a Chihiro) a tak jako pro další filmy z tohoto období (především Můj soused Totoro), pro něj platí stejná "nepsaná pravidla", tedy jednoduchý příběh, zaměření na mladší publikum a absence hlubších myšlenek typických pro jeho velkofilmy. Majo no takkyubin je zkrátka oddechová pohodička s typickou Miyazakiho filmovou atmosférou, která vás pohladí po duši a rozesměje zároveň, zatímco vaše mozkové závity odpočívají v klidu a míru pod péřovou dekou dětské infantility. Je to právě větší hloubka a vážnost příběhu, která ji odlišuje od mistrových masterpieců a taky od vyššího hodnocení. Kocour Jiji je ale rozhodně výplodem génia!!! (07.07.2007)

Jednoznačne najlepšie, čo som od Miyazakiho videl (prepáč, Naušika :). Nech si kto chce hovorí čo chce, je to dokonalosť sama. Pre mňa jeden z filmových vrcholov. Nepoznám veľa filmov, ktoré by mali v sebe viac múdrosti ako tento, nepoznám veľa filmov, ktoré by ponúkali krásnejší (alebo reálnejší,triezvejší ?) pohľad na svet ako tento, nepoznám viac filmov, ktoré by ma vedeli rozveseliť viac ako tento (a to už pri úvodných titulkoch :) Ľutujem všetkých, ktorí si myslia že je to "pre deti" alebo "iba rozprávka". Deti som totiž ešte nikdy nepočul hovoriť "Někdy to jde líp, a někdy hůř.....ale tohle město mám opravdu ráda". To je jeden z najzrelších (najdospelejších) pohľadov na svet a praktický život, aký som počul. (13.07.2006)