Úkryt

Mnohovrstevnatý inteligentní snímek, ve kterém si každý (vnímavý) divák najde to své. S lehkostí odvyprávěný, umně si s divákem pohrávající, ale beroucí jej za rovnocenného partnera a nesnažící se (velké díky) za každou cenu šokovat. Když se vám navíc pro vaše vyprávění (vizi), podaří najít typově přesné herce, schopné pojmout hned několik poloh (pro verbala a spol-hereckých) najednou, jakými bezesporu J. Chastain resp. M. Shannon v současnosti jsou, můžete příběh směle vystavět na pomezí hned několika žánrů. Divákovi myšlenky se tak mění jako počasí před domem Curtise. SPOILER! Od úvodního (lehce) pesimistického „ doprdele, zase další, dávno vyčpělá, mysteriózní variace alá Shyamalan“, přes tohle vypadá na vskutku umně vystavěné psychologické rodinné drama, až po apokalyptické „blázince jsou přecpané vnímavými (schizofrenními) vizionáři a po ulicích se volně pohybují šílenci“, aby si nakonec divák......zakrojil ten kousek dortu, který je mu (nej)bližší. Já jsem již od plenek vybíravý jazíček a tak jsem si s dovolením zakrojil ze všech stran. 90% (16.12.2013)

Ten konec je skutečně dost symbolický ve vztahu k situaci celé americké a západní společnosti, kdy končí doba levné ropy (co myslíte, že představoval ten déšť?) a pohodlného žití. Civilizační kolaps, na který se lidi připravují tak, že nakupují zásoby, staví si bunkry a zařizují soběstačné hospodářství, je opravdu jedním z poměrně aktuálních témat a zdaleka nejde jen o bláznivé survivalisty - stačí se podívat např. sem, sem nebo sem. Tak nějak jsem už podle ukázek tušil, že Take Shelter bude tohle téma řešit a za ten závěr jsem v podstatě rád, protože se tu ponechává možnost pro širší množství interpretací, ale na druhou stranu - pokud bychom přijali závěr za autentický, jaký smysl by pak mělo celé to předcházející drama o boji se sebou samým, které v podstatě skončilo ve chvíli, kdy se otevřely dveře od bunkru? Ten epilog skutečně funguje jako takový přílepek, o kterém je možná nejlepší přemýšlet zvlášť; respektive vnímat ty dvě části separovaně - první jako charakterové drama o síle rodiny a druhou jako obecnější podobenství. Tohle zas jenom dokazuje, jak strašně důležitý ve filmu (a v podstatě jakékoli fikci) je konec - doslova "make or break". Tady je to zcela vzácně tak napůl. (Ale upřímně, Coeni se v Seriózním muži s něčím podobným vypořádali mnohem líp.) ______ Michael Shannon pak jenom potvrzuje moji domněnku, že patří mezi nejvýraznější současné americké herce. (02.02.2012)

Démonické psycho, které je potřeba vstřebat všemi smysly. Režisér nekompromisně cloumá s pocity diváka a po dvě hodiny jej udržuje v nejistotě a napětí. Take Shelter disponuje značnou dávkou velmi silných momentů( scéna v bunkru), které znamenají jedině plus pro atmosféru a zážitek samotný. Michael Shannon předvádí prvotřídní kreaci, čímž se stává jedním z nosných pilířů filmu. Realistická a velmi hutná záležitost. 75% (19.02.2014)

Působivé. Psychologická hra, kterou Nichols rozehrál v těch dvou hodinách, je opravdu obdivuhodná. Shannon je svým vzhledem i projevem jako stvořený pro podobné role. Příkladem budiž jeho part v Boardwalku, kde rovněž perfektně ztvárnil pološíleného prohibičního agenta. Možná proto se místy setkává s nelibostí některých diváků - což podle mě ale jen svědčí o tom, jak moc v téhle (nevděčné!) herecké poloze vyniká - 85%. (09.02.2012)

Imponuje mi vidiecke prostredie obývané prostými typmi, ktorých životy sa potýkajú s problémami rôznorodého rázu. Neprekáža mi pomalé tempo, perly vyhľadám v nezávislých rybníkoch a slintám pri pokusoch filmárov ponechať multiplexového diváka vlastnej nechápavosti a unudenému výrazu v tvári. To sú atribúty, ktorými disponuje i Nicholsov titul, no faktorov, prečo jeho počin nemôžem označiť za viac, než snaživú prácu nadaného študenta, ktorý sa musí na svojej filmovej púti ešte mnohému učiť, je hneď niekoľko. Akceptujem, že kronika filmových postáv s narušenou duševnou rovnováhou by nemala byť paletou jedincov, s ktorými by ste chceli okamžite tráviť svoj drahocenný čas, a preto si i Michael Shannon, majúci patent na podobný typ úloh, pravdepodobne nezíska vaše sympatie, no jeho herecká presnosť je najväčším pozitívom filmu. Pomalé budovanie napätia a emočnej vypätosti postáv mierne dopláca na dramatickú nerovnomernosť, na ktorej sa prejavuje prehnaná minutáž, no minimálne sekvencie odohrávajúce sa v stiesnenom podzemnom bunkri hodnotím o hviezdičku vyššie ako celkový film. Za samoúčelné a klišéovité považujem snové sekvencie, až na úvodnú, nakoľko v prípade nasledujúcich som nemal problém identifikovať, kedy sa film nachádza v realite a kedy v mysli titulnej postavy. Ich stvárnenie je výborné, no ich samoúčelnosť mi evokovala tisícky tuctových lacných hororov, čo však považujem hlavne za svoj subjektívny problém, nakoľko ma už dlhšiu dobu zaujíma viacej psychológia postáv, než efekty. Nad stavom súčasnej americkej produkcie možno až príliš predpojato lámem palicu skôr, ako sa oboznámim s konkrétnym výsledkom, preto ma každý podobný príspevok núti veriť v lepšie filmové zajtrajšky. (25.06.2012)