Zvedá se vítr

Zdánlivě nenápadný život leteckého konstruktéra se pronikavě vhlížejícím režisérovým pohledem proměňuje v zázračnou pouť za ideálem, která mě především uchvátila svou prostotou, s níž setkává bdělé bytí se snovými zážitky, a okouzlila hrdinovou osobnostní celistvostí - pokorným odevzdáním se času, ranám a práci. Per aspera ad astra. Kaze tačinu... (18.08.2014)

Pionieri letectva v Mijazakiho podaní. To, že obľubuje nebo a oblaky naznačil už Porco Rossom a Laputou. Tentokrát ale upustil od čarovnosti a mágie a vytvoril príbeh, ktorý sa vyžíva v pekných obrázkoch, ale je inšpirovaný reálnymi udalosťami. Ale aj keď som si myslel, že film nebude taký očarujúci, tak som sa mýlil. Či už sa jedná o scénu so zemetrasením, alebo pekne vykreslené prechody medzi snami/predstavami a realitou, film ponúka množstvo čarovnej animácie, ktorá len potvrdzuje majstrovstvo tohto režiséra. Na chvíľu máme hlavu v oblakoch aj my a myslíme na všetkých tých letcov a všetky tie sny a hlavne lásku, ktorá nás neprestáva obklopovať. Viac rovín príbehu a pritom všetky pekne zvládnuté či už od tej romantickej, alebo tej snovej a na konci sa dostaví aj katarzia. Krásna labutia pieseň a pekný film vlastne pre všetkých, ktorý stále veria v naplnenie svojich snov. (29.04.2014)

Asi nejvyspělejší Miyazaki vůbec. Jako by se tady všechno, co s Ghibli rozprostřel do svých předchozích děl, nádherně spojilo. Rozhodně stojí zato podívat se na dokument o vzniku filmu (Kingdom of Dreams and Madness). Bál jsem se, že to bude nudná protiválečná agitka a že to bez magických světů a fantazie nepůjde. Jenže té magie a fantastična je tam možná víc než normálně. PS: Hideaki Anno (autor NGE) se opravdu ukázal jako geniální volba pro hlavní roli (14.12.2015)

Historicky nejspíš nepřesné, což nějak ani nemám v plánu hlouběji zkoumat, nicméně filmově krásná podívaná, která tak nějak pomalu plyne a ač se zde vesměs nic neděje, Mijazaki mě i tak připoutal na dvě hodiny k televizní obrazovce. Na špičkovou Ghibli animaci jsme si všichni zvykli, stejně jako na úžasný hudební doprovod, nicméně Zvedá se vítr je zajímavý především svou jinakostí. Většina Ghibli filmů je sice mířena na dospělé diváky, ale vždy se snaží zalíbit i těm menším a hledat divácký kompromis. Zde se však tak úplně neděje a jde o patrně nejdospělejší dílo studia. A to není vůbec špatně. O to větší dojem na mě nejspíš film udělal proto, že jsem nedávno zkoukl i Hrob světlušek a přečetl knihu Moře a jed. Pohled na válku z japonské strany má jistě něco do sebe. (13.04.2020)

Viděno 26.8.2013 v kině Cinema Sunshine v japonském městě Numazu, Šizuoka. Při vzpomínce na Arrietty, kterou jsem před třemi lety viděla taktéž v Japonsku, jsem bezděčně i od tohoto filmu studia Ghibli čekala hodně. Tentokrát jsem však bohužel byla dost zklamaná. Na to, jak se o tomto filmu mluvilo, je to poměrně slabý a nezajímavý příběh, který bohužel zaujme nejspíš jen ty lidi, kteří mají zálibu v letadlech. Samozřejmě jsem věděla, že se to bude točit hodně okolo letadel, ale očekávala jsem, že milostný příběh, který se zde měl v tomto prostředí letadel odehrávat, bude trochu silnější a že to třeba vezme za srdce. Což se nestalo. Hlavní problém je velká nevyrovnanost tohoto milostného příběhu a řečí okolo letadel. Letadla bohužel hodně převažují a milostný příběh se tam odehrává skoro jen tak mimochodem. Po chvíli to začne hodně nudit. A při délce přes dvě hodiny je to navíc táhlá nuda. Oceňuju sice tu myšlenku, že by si člověk měl jít za svým snem (což v případě Džiróa je právě stavění letadel), ale mohlo to být zabaleno do trochu zajímavějšího "obalu" a dán o něco větší prostor romanci. Musím říct, že po zhlédnutí v kině jsem byla znuděná nejenom já, ale i moje kamarádka, která se na to taktéž celkem těšila a čekala od toho víc. Je to trochu škoda, ale ne každý Ghibli film se očividně povede. Silnější dvě hvězdičky. ~(2,4★)~ PS: Malinké plus - závěrečná píseň "Hikóki-gumo" zpěvačky Macutója Jumi (Matsutōya Yumi). (23.09.2013)