Nell

Nádherný, dojemný příběh, který chytne za srdce a nabídne víc než jen výchozí bod pro úvahy o tom, že každý žijeme ve svém světě, a o kompetenci společnosti ty více odlišné světy rozbíjet a určovat co je a není normální. Strhující Jodie Foster, která si celý film ukradla pro sebe, podává přesvědčivý obraz ženy vyrůstající mimo „civilizaci“ formující i deformující přirozenost člověka, jeho myšlení i chování, ženy přesto svým způsobem postižené traumaty vlastními i předanými matkou. I když závěr, zejména Nellina závěrečná řeč, příběh poněkud vyhodila z roviny uvěřitelného, zůstává dalším z těch vzácných příběhů, které se zaseknou hluboko do srdce a člověk na ně nikdy nezapomene. (03.02.2011)

Nádherý film, ještě hezčí kamera, panenská příroda a opravdu výrazná a jedinečná Jodie Foster, chvílemi mi ji bylo opravdu líto..To snad už stačí ne? To hlavní co dělá tento film velmi povedeným jsem snad už napsal tak už jen přeji příjemnou zábavu...Podobné filmy: Třeba Truffautovo "Divoké dítě" s podobnou tématikou. (15.12.2008)

Nell jsem viděl už kdysi dávno jako čerstvou novinku v kině. Ano, byl jsem totiž tenkrát taková trubka, že jsem chodil do kin i na takovéhle středoproudové komerčárny, nechal jsem se totiž lehce ošálit anotací o moderní divošce, hovořící svébytným jazykem. A on ten příběh opravdu není nezajímavý, naopak, jen by ho ale scénárista nesměl "vylepšit" několika metráky melodramatického patosu a v hlavní roli by nesměla exhibovat Jodie Foster. Jestliže tady často obrazně píšu, že jsem u nějakého filmu málem umřel trapností, tak tady to platí dvojnásob. Při Nelliných svébytných, neboli mentálně retardovaných pazvucích a grimasách, jsem se propadal do hlubin přímo metafyzicky děsivého splínu a beznaděje a chtělo se mi umřít. A při jejím závěrečném proslovu před soudním dvorem... No nebudu lhát, umřel jsem doopravdy. Teď píšu ze záhrobí, abych ještě než se odebéřu do barda nebo Elysionu nebo kam, varoval všechny dosud živé: Lidé, bděte! Tohle si opravdu radši nepouštějte, je-li vám život milý! Ehm... Ale dám přece jenom aspoň jednu, protože přítelce se to líbilo. (06.02.2022)

Krásny film so zaujímavým príbehom, ktorý ma svojou atmosférou dokázal chytiť hneď od začiatku a už nepustil. Dramatických situácií mohlo byť aj viac, resp. mohli byť viac napumpované. Drobné chyby by som videl aj pri ztvárnení divožienky, na môj vkus na to, že bola sociálne izolovaná, bez kontaktu ostatných ľudí, sa vyjadrovala so značným emočným nábojom i repertoárom. Spočiatku ma iritoval onen neustály blabotajúci jazyk hlavnej hrdinky - Misa čika bí, misa čika bí. Ale jednoduchý príbeh uprostred krásnej panenskej prírody o hľadaní a nájdení nielen jednej osoby, ale hneď viacerých, bol ako taký balzam. Krása. (01.02.2023)

Nell je klasický film 90. rokov, pri ktorom sme mali pocit, že ak pôjdeme naňho do kina, tak budeme tí inteligentnejší milovníci kinematografie, ako napríklad diváci akcie typu Speed. Podobné empatické filmy ako Nell, Muž bez tváre alebo Filadelfia už dnes pôsobia trochu nedôveryhodne, zároveň sú však kúzelné nostalgiou, ktorú pociťujú pri ich sledovaní ľudia, vyrastajúci v 90. rokoch. Aptedova ďaľšia gorila v hmle mohla ponúknuť z psychologického aj sociologického hľadiska predsa len viac. (17.09.2014)