Rock of Ages

Poetiku a smysl díla o nejděsivějším období rockové hudby (a dost možná hudby vůbec) jsem nějak nepochopil, ale rozumím tomu, že pro ty rockery, kteří mají ve své náruči nejraději jiné rockery a barva jejich masivního, plastového prstenu s lebkou je vždy růžová, to musel být ultimátní nářez. Velmi mě překvapilo angažmá tak vysokého počtu poměrně známých tváří, ale pan Cruise v kůžákách mi doslova vyrazil dech. Domnívám se, že mu musel Michal David držet keytar u hlavy a hrozit, že pokud to Tomáš nepodepíše, stiskne Cis. Ba ne, dělám si prdel. Já vím, že alimenty, ty svině zelené, se sami nezaplatí. Ale jinak to bylo tak skvělé a zábavné, až jsem si ze samého nadšení říkal, že se hned zítra nechám najmout do Buzikálu ze střední a celých 56 natáčecích dnů proklečím Efronovi pod lavicí. (09.10.2012)

Mělo se to spíš jmenovat Pop of Ages. Nejenže to naprosto degraduje a zesměšňuje veškeré rockové legendy svým popíkovým ztvárněním jako z High School Musical, má to i naprosto odfláknutou dějovou výstavbu, která spolehlivě zazdívá všechny postavy. Kdyby byla alespoň nosná klasická linka o holce z maloměsta, která si přijede splnit americký sen do LA a přitom se zamiluje do jednoho rockera, bylo by vše v pořádku. To by ale v hlavních rolích nesměly být dvě největší dřeva z Hollywoodu a děj na krátkometrážní snímek roztažený na nesmyslně neúnosnou stopáž. Zdá se, že se Adamovi Shankmanovi v Hairsprayi povedl husarský kousek, když dokázal vytvořit jedinečnou mozaiku osudů (byť velmi naivních), v níž měla každá i malá vedlejší role své místo. V Rock of Ages jsou postavy zcvrknuty na bezživotné figurky, jež jsou charakterizovány jednou holou větou a následně dovedeny k předvídatelné katarzi (většinou wtf muzikálové vystoupení). Navíc na ně ve filmu, kde asi 80% času zabírají songy, bohužel nezbývá místo. Tahle plochá disneyovka (řekl bych, že i plošší než proklínaný HSM) je zkrátka další obětí konzumerismu, která převrací vše, co patří k hudebnímu žánru rock, v povrchní a neuvěřitelně mainstreamové podání. Zároveň jde o další snímek, který kritizuje to, čím sám je (viz nenávist postav k popu a mainstreamu). Tohle bohužel nezachrání ani pár hezkých choreografických výstupů a Tom Cruise, jehož postava má jako jediná něco do sebe. Zklamání 4/10 (07.10.2012)

Pozoruhodně nevyrovnaná podívaná. Je strašná škoda, jak disharmonický celek tvoří jednotlivé části tohoto nesourodého filmu. Mizerní herci (Russell Brand, Diego Boneta) se střídají s výbornými (Catherine Zeta-Jones), našlapané hudební výstupy střídají ty rozpačité, vtip kráčí v doprovodu s nechtěnou směšností. Trailer mě navnadil k domněnce, že by toto mohla být podobná pecka jako Piráti na vlnách, ale to teda ani omylem. Hlavní předností tohoto filmu je záplava skvělé muziky, které člověka doslova nabije pozitivní energií. Celé to ale bohužel zabíjí obsazení některých rolí: Julianne Hough - kromě toho, že neumí zpívat - vypadá jak sibiřský husky, Alec Baldwin v té směšné paruce a džínové bundičce působí jak nechtěná parodie sebe samého a pro zcela hrůzný výkon toho pošahanýho scientologa Cruise nenacházím jiné slovo než trapas. Škoda přeškoda, místy jsem se vážně skvěle bavil, ale jako celek je to slabší průměr. (10.02.2013)

Jsem rocker nemůžu jinak! Já mám tyhle písničky prostě rád a naskakuje mi husí kůže když slyším: Journey - Don't Stop Believin' nebo Scorpions - Rock You Like A Hurricane. Navíc Tonda pořád umí! Škoda že ústřední dvojice hrdinů sympatická zrovna moc nebyla a tak herecky vše zachraňují staří pardálové Brand, Giamatti nebo Baldwin. PS: Moc bych se přimlouval zda-li by možné aby nějaký český režisér mohl podobně připomenout také českou hudební rockovou scénu z přelomu 80. a 90. let. (04.10.2012)

Mám pojem ROCK spojený se svižným basovým duněním, které si nejraději vyslechnu ve společnosti zpocených leč šťastných existencí v začouzeném sále. Proto mám jisté výhrady k rejžově přesvědčení, při kterém vydává popíček za rock, barbíny i štětky za rockerky a přitom mne obtěžuje problémy hodnými dívčího deníčku („Když mi umřel křeček, tak tvoje hudba mi to fakt pomohla překonat!“). Přesto snímek nehodím do odpadu, neboť dvě čísla se mi celkem líbily, pár nečekaných hlášek také trefilo cíl a zábavné nahánění raperů po pódiu hodlám občas použít jako zaručený lék proti trudomyslnosti. (28.10.2012)