Stud

Magické. Srdci však odtažité jako náhodný sex bez citů. Formálně dost konvenční a takové.. místy až obyčejné drama - atmosférou podobný Drive byl odvážnější. (Na mysli mám hlavně kameru a estetické hrátky se světlem). Trailer nastavil laťku až nebezpečně vysoko. Očekáváním se však vyhnout nelze./// Dlouhé detaily na rozrušené/vzrušené obličeje postav ještě automaticky nevytváří napětí, tíživost atp. Sdělení Studu je až příliš přímočaré, přitom se snaží tvářit sofistikovaně a tajemně./// Fassbenderovo ztvárnění cynika, jež má problémy s intimitou a běžnou komunikací a stal se otrokem sexu, je famózní. Scény v metru doprovázené perfektním OSTem Harryho Escotta jsou mistrovské - trojice "touha, pohled, stud" berou dech. Několik Bachových preludií, které ve filmu zazní, už se však stávají trochu klišé. Nicméně chlad a citovou vyprázdněnost Bach zkrátka podtrhuje skvěle a zároveň je z něj totiž cítit i vášeň a hluboký cit, jež hlavní postava postrádá. S rozmyslem jsou vybrány i písničky od různých interpretů, které film výborně oživují. /// McQueen má film režisérsky pevně v rukách a ví, co chce./// Rozhodně to není film pro mládež, byť jsem tedy čekala ještě ostřejší scény po povyku v USA. Sex je zde zobrazen jako jakási robotická činnost, která má otupit smysly a poskytnout chvilkové útočiště sebedestruktivnímu jedinci, nikoliv diváka dráždit, případně v něm vyvolat stud. P. S. Clooney na Zlatých glóbech říkal pravdu :p. [Kino] (07.02.2012)

Telo trpelo hladom a teraz aj hanbou. Už nejde iba o fyzický, navonok demoštrovaný protest, ale aj o psychické, vnútorné pnutie. Dôstojnosť mizne, ego slabne, bolesť ostáva. Nebolí len penis, svrbí i svedomie a ani sprcha nespláchne či beh nevypotí to, čo vniklo/uviazlo hlboko dnu. Telo-zbraň. Newyorská šeď korešpondujúca s rozpoložením uväzneného jedinca, obavy v zajatí nekontrolovateľných vzplanutí, strata súdnosti. McQueen je veľký pán, Bobbitt okultný mág, Fassbender nadchádzajúci kráľ a ich "Shame" predstavuje čistý zásah do čierneho. Obľuba u ľudi ktorí inokedy ledva ledva vstrebávajú max. 4-6 sec. zábery budiš partikulárnym dôkazom. (22.02.2012)

Fassbender sa rovnako ako Carey Mulligan predviedol v tom najlepšom svetle a uvažujem, že by si už konečne zaslúžil miesto v mojej topke. Shame nie je filmom pre každého a už vonkoncom nie pre "obyčajného" konzumného diváka. Pomalé tepmo snímku mi maximálne vyhovovalo a tak po ďalšom zhliadnutí (tentokrát už sám v teple domova) zvážim pridanie poslednej hviezdy. Zatiaľ je to na silné štyri. [MFF Cinematik 2012, PN] (09.09.2012)

Steve McQueen již po dvou filmech dokázal vybrousit svůj svojský režisérský styl a jasně naznačit, kde se nachází jeho místo na poli artových a mainstreamových filmů - tedy přesně na hranici - na hranici, kde dokáže upoutat mainstreamové diváky, nenudí je, vybouzí je k zamyšlení, ale přitom svým pomalejším tempem, strohými, pevně ukotvenými i detailními záběry a mimoslovným, obrazovým vyprávěním způsobit tak trochu jiný (intelektuální) feeling. Stud, ač hraje na podobné struny jako Hlad pro mě představuje mnohem "širší", resp. hlubší film. Tam, kde se téměř bezdějový Hlad omezoval na trpitelské scény, předkládá Stud konečně prostor k zamyšlení, identifikaci (přičemž nemusíte být zrovna sexuální maniak), empatii a v konečném důsledku neopomene ani vypovědět něco o současné společnosti (city/pudy/láska). 8/10 (12.05.2012)

Jak se probudit z noční můry, kterou je váš bdělý život, pokud žijete/přežíváte ve městě, co nikdy nespí? Michael Bay jednou prohlásil, že nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, zato Bullitův jmenovec musel evidentně učinit prohlášení, že on ksakru nepřišel lidi bavit a přičiňuje se o to, aby nám po zhlédnutí jeho filmů začala rakovina připadat jako docela fajn nápad. A jak napsal Jiří Pavlovský v doslovu k jisté knize, John Donne měl pravdu. Nikdo není ostrov - z ostrova na ostrov se dá doplavat. Jsme planety, z nichž každá ve své vlastní galaxii donekonečna opisuje svou vlastní bludnou osu a pokud se přiblíží k jiné, bude z toho pravděpodobněji než cokoli jiného katastrofální srážka vesmírných parametrů. Obrazná i doslovná obnaženost hlavního hrdiny je v té obrazné části příjemná jako obnaženost zubního krčku v kontaktu s citrónem, ale masochista ve mně si to potěšení rád dopřeje opakovaně. A jakkoli jsou mi ceny a neceny po většinu času lhostejné, tak můj slovník při zjištění, že Fassbender za žádný svůj loňský film nenafassoval jedinou možnost získat plešouna, by přiměl k začervenání i Debru fuckin' Morgan. Jedinou publikovatelnou výhradu, která mě napadá, tu už napsala KevSpa, takže dvojmo: páni akademici, SHAME on you! (21.02.2012)