Stud

Přestože film v posledních minutách ztratí na preciznosti, i tak je radost sledovat filmařinu v tak čisté podobě. Dokonalá souhra všech filmařských složek (a to jak těch evidentních, tak těch v druhém plánu - architektury, například), brilantní koncepční uchopení a nakonec také neuvěřitelně silný zážitek. Příjemné koukání to ovšem není... (04.04.2012)

Když si tak čtu poslední distributorovu větu, začínám si myslet, že jeho encyklopedickým výkladem bych nepochopil ani pohádku o Sněhurce. A tak dám Studu hned plnou palbu, protože je to intelektuální artovka, která sbírá jednu cenu za druhou? Ne ne, kdepak. Asi nejsem ten správný intelektuál. Ani do zdejšího mistrovství světa v přebíjení druhých počtem cizích slov se asi nezapojím. Patrně byste mě hravě přeargumentovali, že jsem tu analýzu transformace patologické závislosti do cyklických aktivit produktivní generace nepochopil. A měli byste pravdu, nepochopil. Film neustále něco naznačoval, až samým naznačováním ukličkoval sám sebe, to když se pustil do konečného vyúčtování vztahu Brandona s jeho sestrou. A právě tím si u mě podepsal ortel, protože jsem neviděl uzavření kruhu příběhu. Cyklického kruhu, samozřejmě. (29.02.2012)

Jak se probudit z noční můry, kterou je váš bdělý život, pokud žijete/přežíváte ve městě, co nikdy nespí? Michael Bay jednou prohlásil, že nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, zato Bullitův jmenovec musel evidentně učinit prohlášení, že on ksakru nepřišel lidi bavit a přičiňuje se o to, aby nám po zhlédnutí jeho filmů začala rakovina připadat jako docela fajn nápad. A jak napsal Jiří Pavlovský v doslovu k jisté knize, John Donne měl pravdu. Nikdo není ostrov - z ostrova na ostrov se dá doplavat. Jsme planety, z nichž každá ve své vlastní galaxii donekonečna opisuje svou vlastní bludnou osu a pokud se přiblíží k jiné, bude z toho pravděpodobněji než cokoli jiného katastrofální srážka vesmírných parametrů. Obrazná i doslovná obnaženost hlavního hrdiny je v té obrazné části příjemná jako obnaženost zubního krčku v kontaktu s citrónem, ale masochista ve mně si to potěšení rád dopřeje opakovaně. A jakkoli jsou mi ceny a neceny po většinu času lhostejné, tak můj slovník při zjištění, že Fassbender za žádný svůj loňský film nenafassoval jedinou možnost získat plešouna, by přiměl k začervenání i Debru fuckin' Morgan. Jedinou publikovatelnou výhradu, která mě napadá, tu už napsala KevSpa, takže dvojmo: páni akademici, SHAME on you! (21.02.2012)

Moderní muž na křižovatce neschopnosti projevovat své skutečné city (milovat) a obrovské vnitřní energii, která se potřebuje vybít skrz animální choutky. Famózní výkon Fassbendera, pevná ruka McQueena a hudební podkres, který budu následující týden bedlivě studovat. A zbytek? Není co říct, buď vás film osloví nebo ne. Mě oslovil, neznechutil, nevadilo by mi si ho pustit ihned znovu a současně čekám, zda ve mě ten film dokáže ostudně, ale ostudně dozrát. PS: po bundě z Drive, je šála hlavního hrdina další "skoro už kultovní" kus oblečení za rok 2011... (10.04.2012)

Začátek: chlap jede metrem a čumí, dám si šlofíka. Probudím se po pár minutách, když na mě skočí kocour a chlap jede metrem a čumí. Pak šuká a honí si ocas ve sprše. Inu, co by ne, kdo z nás to někdy nedělal, že? Ale kokat se na to nemusím. Dám si šlofíka a když se po pár minutách vzbudím, když kocour seskočil, hádejte, co se děje? Chlap šuká a jede metrem a zase blbě čumí. Docela se mi podařilo ,, díky několika delším spánkům, prokousat se až ke konci, kde se konečně něco děje. Chlap běž a blbě čumí, když si z toho všeho podřízla jeho ségra žíly:-/ Volovina (14.07.2012)