Stud

(1001) Jsem velmi překvapena tím, že se mi nepodařilo dohledat seriozní recenzi poukazující na nedostatky tohoto filmu. Nepatřím k lidem, kteří odsoudí film na základě toho, že je nedějový nebo pomalý, ale věřím tomu, že tento film má v sobě někdy i dost zásadní chyby, hlavně co se týče scenáristické stránky. Není to taková paráda, jak by z přemíry pozitivních ohlasů mohlo vypadat. A je mnohem víc mainstreamový, než by se podle všech artových přívlastků na něj navěšených zdálo. DÁLE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Co, alespoň pro mě, částečně znehodnocuje režisérovu přesvědčivost a suverénnost, je způsob, jakým mixuje civilnost s vykonstruovaností, scenáristické náhody s tím, co bych označila za až scenáristická klišé. Brandon je tichý introvert, a aby to vyniklo, tak je vedle něj postaven jeho šéf (tedy někdo minimálně na poli kariéry lepší a úspěšnější než on), který se před ženami chová jako patnáctiletý puberťák, který zoufale potřebuje sbalit nějakou roštěnku, nedělá mu problém vyspat se s ženou, kterou poprvé potkal před dvěma hodinami, ale nad pornem si myje ruce a prohlašuje ho za odpornost nejvyššího kalibru? Brandonova sestra je drsňačka, která skrývá citlivou duši, takže ke každému slovu přidává přívlastek „fucking“, po večer pláče svému příteli do telefonu, že jí je bez něj fyzicky špatně, a potom se vyspí s prvním mužem, který jí řekne, že je pěkná? Jak toto zapadá do jejího závěrečného prohlášení, že oni přece „nejsou špatní lidé“? Nehoda v metru předznamenává, že se jí asi něco stalo, protože na začátku filmu jsme ji viděli stát blízko kolejí? Brandon věří, že skutky se počítají, ne slova, tak proto ho nejspíš vidíme, jak pomáhá staré paní ze dveří s kočárkem. Cestou na rande spatří v rozsvíceném okně souložící pár a jeho odhodlání jít po „správné cestě“ může vzít za své. A v katarzi klesá na kolena v upršeném přístavu zahaleném do mlhy? Závěrečné opětovné setkání s neznámou ženou v metru (která čekala, až si Brandon projde všemi peripetiemi, aby mu mohla ukázat možná osudné pokušení) je třešničkou na tom všem. Nejsem schopna rozlišit, co z toho byl záměr a jestli to, co mi na filmu vadilo, byly opravdové chyby, můžu jenom říct, pro mě byl myšlenkový a formální koncept mnohem zajímavější než to, čím byl nakonec naplněn. (29.06.2012)

Je úchvatné sledovať kontrast a zvláštny paradoxný úkaz dnešnej ultramodernej spoločnosti - na jednej strane primeraná sociálna pozícia hlavného hrdinu, finančné prostriedky a istoty, na strane druhej jeho neschopnosť akceptovať vžité spoločenské normy. Shame rozoberá ,,fenomény" (konkrétne sexuálnu deviáciu) súčasnej doby a zároveň detailne odzrkadľuje zmätok a nešťastie vo vnútri ľudskej individuality extrémnou sexuálnou aktivitou a hľadaním vlastnej psychickej identity. Shame ma emocionálne a myšlienkovo rozpitval a z Fassbendera sa zrodila veľká herecká hviezda. (12.07.2012)

O čem Evald Schorm vyprávěl už v šedesátých letech, o tom nyní točí Steve McQueen, jen roli Jana Kačera hraje (typově stejný) Michael Fassbender a místo šedavého Československa mate luxusními neony New York, vnitřně vyprázdněné životy se ovšem žijí stále dál. Emočně velmi působivá sonda dovnitř prázdnoty a samoty západního člověka (paradoxně žijícího uprostřed velkoměsta), z níž se lze na chvilku vytrhnout jen mezním činem. Film dokumentující civilizační dynamiku, jež dovedla naši individualistickou společnost až do stavu reprezentovaného fenoménem singles, tedy na práh jejího vlastního rozpadu... (08.06.2012)

Moderní muž na křižovatce neschopnosti projevovat své skutečné city (milovat) a obrovské vnitřní energii, která se potřebuje vybít skrz animální choutky. Famózní výkon Fassbendera, pevná ruka McQueena a hudební podkres, který budu následující týden bedlivě studovat. A zbytek? Není co říct, buď vás film osloví nebo ne. Mě oslovil, neznechutil, nevadilo by mi si ho pustit ihned znovu a současně čekám, zda ve mě ten film dokáže ostudně, ale ostudně dozrát. PS: po bundě z Drive, je šála hlavního hrdina další "skoro už kultovní" kus oblečení za rok 2011... (10.04.2012)

Začátek: chlap jede metrem a čumí, dám si šlofíka. Probudím se po pár minutách, když na mě skočí kocour a chlap jede metrem a čumí. Pak šuká a honí si ocas ve sprše. Inu, co by ne, kdo z nás to někdy nedělal, že? Ale kokat se na to nemusím. Dám si šlofíka a když se po pár minutách vzbudím, když kocour seskočil, hádejte, co se děje? Chlap šuká a jede metrem a zase blbě čumí. Docela se mi podařilo ,, díky několika delším spánkům, prokousat se až ke konci, kde se konečně něco děje. Chlap běž a blbě čumí, když si z toho všeho podřízla jeho ségra žíly:-/ Volovina (14.07.2012)