Milovaní

Muzikálová komedie ve francouzském stylu o lásce mezi námi a o té velké,kterou potkáme jednou za život(možná).A taky o tom,jak se k tomu všemu staví nestranný pozorovatel-čas.Scénář je celkem příjemný a režisér Christopher Honoré k tomu dodává francouzský šarm a lehkost.Příběh samotný je ale místy trochu nudný,navíc se hlavní hrdinové zaplétají do zvláštního "mišmaše",v kterém chvílemi ani nevědí,co chtějí.Film je totiž mírně překombinovaný,co se týče nápadů a vztahů.Taky bych ho zkrátil, o nějakých 20 minut,protože některé pasáže jsou opravdu zdlouhavé a nudné(a taky zbytečné).Nudnější pasáže drží nad vodou herecký tým,zejména Sagnier,Mastroianni a Deneuve.A taky velmi příjemná hudební složka(určitě bude hodně poslouchaná) a skvěle vybrané písničky.Samotný film je vlastně smutný,trochu depresivní,přitom ale svým způsobem milý,nespoutaný a určitě lidský.Škoda,že to je tolik přeplácané a tak dlouhé.Možná by bylo lepší zvolit jednoduší způsob vyprávění a trochu brzdit propletenec vztahů.Film by pak byl přehlednější a zajímavější.Pořád je to ale příjemná francouzská podívaná,která neurazí a místy i potěší(myslím,že ženské pokolení o něco více).Český divák se také zaraduje z přítomnosti českých lokací a herců(Pavel Liška je opravdu kouzelný).Takže po chvilce přemýšlení a výsledných dojmů dávám zcela zasloužených 70% a to hlavně za hudbu,Chiaru Mastroianni a onu francouzskou lehkost,vtip a lidskost. (26.11.2011)

Dvě a čtvrt hodiny sledovat pestrý sexuální život několika dospělých a patrně i inteligentních lidí, kteří se k tomu ještě vzájemně chtějí anebo nechtějí anebo vlastně ani nevědí, zda opravdu chtějí nebo nechtějí. A do toho se v dost zbytečných písních dovídat moudra, že je lepší být milován než milovat nebo že je dobré být věrný. Zatraceně promarněný čas. Ta jedna hvězdička je tak akorát za Chiaru Mastroiani. Ne za její roli nebo herecký výkon, ale za její osobitý půvab. (25.11.2011)

Francouzské drama o absolutní relativnosti lásky a jejích následcích s Catherine Deneuve v jedné z hlavnch rolí (pozor: zpívá) se snaží o tolik přesáhů, až nakonec přesáhlo sebe sama. Zaprvé je přetažená stopáž, zadruhé děj je natolik propletený a situovaný do tolika časů a prostorů, že v důsledku se celý film rozpadá do několika povídek, které charakterizuje určitý rok a místo (stačí říct: 1968 Praha nebo 2001 Kanada). Nejhezčí pasáže jsou z Francie 60. let, pak už je to celé takové smutné, rozvleklé a symbolistické... (30.11.2015)

41 let, tři hlavní města, tři jazyky, šest hlavních postav, 139 minut.... a rozvleklejší by to snad ani být nemohlo. Šarm i žánrové hrátky(zmatenost je všude) ustoupili a zůstal jen průběh bez jakéhokoliv nitra. Tím spíš mě to mate, že je pod scénářem podepsán mimo jiné i Adam Thirwell, autor mile satirické a promyšlené(a v Les Chansons d'amour citované) Politiky. (25.01.2012)

Víc sexu, míň dramatu oproti Písním o lásce. Zajímavé bylo cestování časem i světem, rok '68 optikou Francouzů, hudba a hlavně ten propletenec vztahů, omylů, kroků vedle a naivních zamilování se. Ale to nejdramatičtější vlastně vyšlo naprázdno. Je vidět, že Honoré měl na projekt mnohem víc financí, takže film protáhl (dvě a čtvrt hodiny jsou na tenhle žánr moc) a výtvarnou stránku dovedl k dokonalosti. O něco lepší byly drsnější, lidštější a možná amatérštější Písně o lásce, ale opravdu jen o kousek. Ovšem když píseň o Praze (jakkoli smutnou) složí někdo jako Alex Beaupain, tomu se říká pocta. Les Bien-aimés je jeden z mála romantických filmů, který dokáže říct I don't love you, a myslet to vážně. (26.11.2011)