Ocelový oř

Rozhodně je to zábavný snímek a co je podle mě nejdůležitější, z hudby mě nebolela hlava. Hudba nijak neřvala ani přílišně nepodtrhovala co se děje na obrazovce, spíš dobře doplňovala děj a chvílemi byla jako dnešní. Líbilo se mi taky, že si nehráli na žádný moc nesmrtelný lidi (kromě hlavních hrdinů samozřejmě). Málokde ve westernu člověk vidí jak pohřbívají opilce nebo oběti útoku indiánů (pokud to není kvůli komické figurce havrana). Ale příběh mi přišel strašlivě naivní a přímočarej a vlastně ani nijak nápaditej, i když tehdy to musela být bomba. Ani herci s tou mimikou němých filmů nepřeháněli a valili oči a pohazovali hlavama v mezích zákona, za což jim plyne můj vřelý dík. Objevilo se tam i několik vtípků a komických postaviček, který mi přišly opravdu vtipný a to spíš svýma hláškama, než čím jiným (a u němýho filmu je to docela s podivem). A co je zajímavý, na výsledném skoro realistickém vzezření snímku měl pravděpodobně svůj podíl i legendární tombstonský šerif Wyatt Earp (zemřel 1929), protože jsem četl, že ke konci života radil filmařům v Hollywoodu, jak západ vypadal. Tedy pouze v létě, kdy jezdil se ženou do LA a přes zimu v Mojave Desert prospektorovali. (11.04.2006)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Efekty 7/10/// +obsáhlý děj, zajímavé texty (příběh, scénář), hudba z Pražské filharmonie, rozeznatelné postavy (herci), řekl bych na tehdejší dobu hodně dobré technické zpracování -přeci jen je to delší/// Ocelový oř je podle mě úchvatné dílo. Sice musíte přihmouřit oči nad rokem vzniku. Pokuď to však uděláte a přistoupíte na technické zpracování snímku. Tedy, že je bez mluveného slova, má horší obraz...tak se vám dostane pozoruhodná podívaná. Navíc je to možná první western. Doprvází ho vydatná hudba. Nebýt jí, tak jde film hodně dolů. Mě navíc osobně zaujal děj, byl zajímavý, nenudil, odehrával se v něm velkolepý příběh. Jsem rád, že jse tenhle film viděl./// Celkem 80%/// (21.11.2008)

Tradiční americký patos v embrionálním stádiu, které jaksi mimoděk vyvolává svou dobovou strnulostí, přepjatostí i naivitou upřímné pobavení a zaujetí, jaké je filmům němům éry vlastní. Narozdíl od ideově i vizuálně brilantního a sofistikovaného filmu německého udivuje Ocelový oř spíše některými technickými vychytávkami a též tím, že vpodstatě předdefinovává pozdější podobu westernů. Na tenhle film se už dá dívat pouze s lehkým úsměvem na rtech, neboť prvoplánová smíšenina melodramatu a oslavy práce železničářů vyznívá už vskutku čistě dobově. Přesto (či právě proto) nádherná ukázka němého řemesla a film v pravém slova smyslu kanonický. (12.04.2006)

Dlouhý, dosti nudný film, který má jednoduché postavy, příběh i myšlenku a navíc je nezdravě patetický. Asi bych měl přihlédnout k době, kdy dílo vzniklo a nebýt nelogicky přísný, že? Dobrá, před 4 roky byl natočen Kabinet doktora Caligariho, za rok tu bude křižník Potěmkin a za další dva Metropolis, vpředu vzadu další spousta zajímavých filmů. Příhlížím tedy k době a dávám **. Za dobře odvedené řemeslo. (05.03.2007)

Scénář: Charles Kenyon .. D-O-N-E-! neslo se 10.5.1869 všemi telegrafními dráty po celých Spojených státech amerických. Transkontinentální stavba železnice, budovaná z obou stran oceánu se o sedm let dříve setkala a to byl určitě důvod k pořádné oslavě, neboť šlo o historickou událost. John Ford (do dnešního dne jsem jeho tvorbu znal jen z několika tématických dokumentů), guru westernového žánru, zpracoval téma velmi zajímavě. Samotnou stavbu železnice a všechny problémy s tím spojené ukazuje až dokumentárně. Obchodní intriky, indiáni komplikující stavbu nebo samotné soupeření dvou proti sobě stavících společností. Mezi tím vším nezapomněl ani na příběh několika postav linoucí se dějem. Mnohem zajímavější je ovšem zpracování. Výprava je velkolepá, velké množství komparsistů staví železnici doslova přímo před očima. K tomu kamera úžasně zabírající rozmanitou scenerii divokého západu, plnou potyček a soubojů. Ford tímto filmem složil velkou poklonu tisícům mužů, v jejichž potu, dřině, nezdolném úsilí a námaze tato železnice vznikla. (11.04.2006)