Třída - Život poté

Síce to už nemá silu Klass, ale stále je to veľmi dobré. Niektoré veci síce pritiahnuté za vlasy, ale ... aj tak som spokojná, stále to pôsobí ako zo skutočného života. Najviac sa mi páčili časti s Theou a Toomasom, aj časť s Kasparom bola dobrá, ale ten koniec ... no čo si budeme hovoriť. Odporúčam! (14.11.2014)

Nečekal jsem, jak mě jednotlivé příběhy lidí budou bavit. Většina podobných "dovysvětlení" jsou spíše kecy, které jen jinou formou odvypráví ten první příběh. Tady to však neplatí a hned 1. díl na mě udělal dobrý dojem. Pokud to tedy budu brát jednotlivě, tak snad kromě jednoho dílu, který byl trochu mimo hlavní příběh (5. díl) a nebyl ani moc zajímavý, byli všechny ostatní výborně podány. Vypíchl bych hlavně jak už jsem zmínil 1., 6. a 7 díl. (03.04.2015)

Seriál, který bezprostředně navazuje na film - zajímavý a ojedinělý projekt! Pátá epizoda je jednoznačně nejslabší a, podle mně, zbytečná a zdlouhavá, což má ve výsledku vliv na celkové hodnocení, které snižuji na 4*. Poslední, sedmá epizoda je jednoznačně nejlepší a soudní proces završí tento skvělý počin. 405. HODNOCENÍ! (13.07.2014)

Pôvodný film Klass žal po svojom uvedení väčšinou slová chvály, ale mňa zaujal už menej, čo si môžete nakoniec prečítať aj v mojom komentári. Tri roky po udalostiach odohrávajúcich sa vo filme, sa v roku 2010 dostal von sedemdielny seriál mapujúci "život po tom". Estónski tvorcovia v ňom mapujú život spolužiakov, rodičov strelcov a zavraždených, ale aj postáv, ktorých sa tragédia dotkla viac-menej iba okrajovo. Všetko sa začína iba pár minút po spustení streľby v školskej jedálni a jednotlivými dielmi postupne divák prechádza až k súdnemu procesu so strelcom Kasparom (Vallo Kirs). Po zhliadnutí filmu som neočakával od seriálu nič extra, avšak po prvom dieli sa moje očakávania mierne zdvihli len preto, aby hneď ďalším dielom znovu spadli a až do záverečnej časti iba klesali. S odstupom času si tak hovorím, či by nebolo lepšie všetko ukončiť iba spomínaným filmom a do tohto projektu sa zbytočne nepúšťať. Tvorcovia sa síce snažia ukázať to, ako sa s udalosťou vyrovnávajú jednotlivé zainteresované postavy, ale aspoň z môjho pohľadu im to mnohokrát nevychádza. Viaceré konajú zvláštnym spôsobom a sú tak vlastne iba zrkadlom celej dejovej línie seriálu. Zvláštne rozprávanej bez celistvejšieho tvaru, ktorá baví snáď len prvým dielom. Od druhého až po šiesty sa tým ešte akosi divák zubami-nechtami prehryzie, aby si potom pozrel diel záverečný a neuveril tomu, čo videl. Stále premýšľam, či to má byť forma happy endu alebo ukážka prazvláštneho konania estónskej justície v praxi. Toto si musí pozrieť každý a utvoriť si na to vlastný divácky názor. Ja sa smejem a nechápem. Klass - Elu pärast odohrávajúci sa v chladnom, zasneženom prostredí Tallinnu, ukazuje divákovi nielen vzhľad post-sovietskej krajiny, ale najmä to, čo so zmýšľaním ľudí spravila streľba tých, ktorí sa chceli "iba" pomstiť. Tvorcovia seriálu, rovnako ako aj filmu, jednu časť diváckeho publika týmto počinom určite musia baviť. Ja však budem viac skeptický a poviem, že ak už, dianie malo skutočne končiť filmom. Takto sme dostali naservírovaný len akýsi sedemdielny mozaikovitý zlepenec s tým najzvláštnejším možným (a absolútne nereálnym) koncom. (01.12.2016)

Víte, ono se říká, že co je potřeba, aby se člověk změnil a to nejen v otázce chování, ale prostě celkově. Někdo říká, že to snad ani nejde, ale já jsem jiného názoru. Prakticky půl dne čumím na tento seriál a hltám to natolik, že nešlo přestat, dokud to neuvidím celý. První filmík, který předcházel tomuto seriálu, už byl sám o sobě pořádna klasa, kterej si zahrál s vašema nervíkama, takže už jste třeba ani neplánovali, že by vás mohlo psychicky rozkouskovat ještě něco jiného. A ono ejhle, přeci jen přijde ještě i silnější kafíčko. Samotné zpracování je naprosto skvělé, ale co je na tomhle nejlepší je to, jak vás to celé dokáže zpracovat. Pořádně si to pohraje s vašemi myšlenkami, s celou vaší psychikou, že začnete přemýšlet o životě a svých vlastních skutcích, které jste v životě provedli. Neskutečně emotivní a troufám si tvrdit, že víc emotivní snímek nenajdete. Jednotlivé proměny osobností a životy jednotlivých aktérů jak přímo zúčastněných, tak i ze strany rodičů, je naprosto skvěle vyobrazeno a zahráno s bandou praktických amatérů, čemuž se člověk i pak sám diví, že v celku to působí tak úžasně. Jednoznačně ale pro mě osobně byla nejvíc emotivní a nejlepší epizoda v pořadí s číslem 6, která se týkala Thomase. Povinně bych todle pouštěl na školách, aby lidé věděli, čeho se kolikrát i nevědomky s pocitem zábavy na sobě dopouští, a že né všechno je sranda, pokud se tomu někdo směje. (31.07.2014)