Orel Eddie

Orol Eddie bol ale riadny vták... V dobrom samozrejme. Doslovné naplnenie odkazu Pierra de Coubertaina - Nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa. A o tom by mal byť šport. Ide o krásny, športovo-motivačný snímoček, ktorý je na zdvihnutie nálady ako stvorený. Jemný humor, sprevádzajúci tu diváka po celý čas, dokázal odľahčiť i vážnejšie situácie a nenápadne ma primäť, aby som čím ďalej tým viac zvieral päste a držal palce tomuto neoblomnému a roztomilo tvrdohlavému človiečikovi. Hlavne ku koncu, citlivejším povahám možno aj nejaká tá slzička spadne... Jednoducho hrejivá ukážka toho, že keď sa chce, tak všetko ide. Dokonca aj stať sa olympionikom. 80/100 (09.06.2016)

Pokaždé když už si říkám, že mě životopisná tvorba začíná nudit svou neoriginálností, se objeví nějaká lahůdka jako zrovna Orel Eddie. Natočený je neuvěřitelně svěžím a divácky atraktivním příběhem, kdy se vymyká hloupé šablonovitosti a radši se do životopisu pouští svou zábavnou cestou, místo nudného kopírování faktů. Tarona Egertona jsem viděl ve 3 filmech a po tomhle jde do mých oblíbených herců, je to prostě talent a jen čekám, až si ho všimne Akademie. (24.05.2016)

V jedné diskusi na téma účasti podobných osob jako Eddie na profesionálních sportovních akcích (ano, já vím, že Olympiáda je "pro amatéry", ale realita je o něčem jiném) jsem se vyjádřil značně záporně a tento názor jsem nezměnil ani po tomto filmu. Já vím, plnění si snů a podobně, to je vděčné téma, jenže to obvykle něco stojí a nemělo by to jít na něčí úkor. Jako prakticky ukradnout rodině auto a peníze, abych si mohl plnit sny, ještě s moc měkkou maminkou za zády, to nějak není pro mě. Zvláště mě to pobavilo, když se pak Eddie bavil s Pearym o nalezení bankovky. Tátovi sebere úspory, ale deset liber by vrátil. Asi jsem na podobné věci moc zodpovědný. Druhá věc pak je, že místo někoho takového by se mohl a měl kvalifikovat na sportovní akci aspoň jeden kvalitní sportovec navíc. Čímž neříkám, že se na film nekouká příjemně a že jsem se občas i nezasmál, ale nesměl jsem moc přemýšlet o obsahu. (10.12.2017)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)

Super film. Sice s pobrkaným německým dabingem na drážďanských Filmnächte, ale stejně super. Hughovi přicházím stále více na chuť a role Bronsona mu perfektně sedla. Příjemně překvapil Taron, kterého jsem zatím viděl pouze jako jelito v Kingsmanech, kde pravda i přes velikost své role nemohl mnoho ze svého hereckého umění předvést. A samozřejmě cameo Walkena. A opět - podobně jako onehdá u Rivalů - jsem blahořečil své neznalosti sportovní historie, neb jsem si mohl vychutnat napětí, zda Eddie spadne nebo ne nebo zda ho na tu olympiádu pustí, protože ač už jsem o jeho příběhu slyšel, nic (víc) jsem o něm nevěděl. Samozřejmě, je to jen taková lehká oddechovka, ale proč ne? 100% (02.08.2016)