Tým na hraně

Hokejové mistrovství světa je v naší kotlině vždycky pečlivě sledovaná událost, vezmemi li navíc v úvahu všechny okolnosti, kterými jsme se dostávali do cíle, vážnost úspěchu to ještě zdvojnásobuje. A psolouchat hráče jak o tomto velkém vítězství s odstupem mluví a sledovat záběry z ledu i kabiny, to je nádhera. (01.01.2011)

Jágr zde má několik zajímavých výroků... "Všichni víme, že já nerad dělám kapitána, abych se moh soustředit sám na sebe [...] Tam jde hlavně o to, aby ten, kdo bude kapitán, aby nežárlil, když třeba Růža za mnou přijde a bude se bavit o určitejch věcech, který se řeší během toho turnaje." - "Já vždycky říkám, že hokej na velkým a malým kluzišti má akorát stejnej název, je to úplně jinej sport." - "Já bych to [zoufalství Ruska ve finále] přirovnal do normálního života... je to něco podobnýho, jako když člověk pět let nemarodí a najednou dostane chřipku a je z toho úplně hotovej a neví, co má dělat. Na rozdíl od člověka, kterej má chřipku pětkrát, šestkrát do roka, takže je úplně v klidu a ví, že to za chvíli přejde." (25.03.2013)

Fain povídání s přímými účastníky ms 2010, které osobně považuju za český Zázrak na ledě. Podceňovaný tým, který rozhodně nepatřil mezi těch 5-6 favoritů turnaje, a který turnaj rozjel stylem, že hrozila největší blamáž v naší hokejové historii, se nakonec semknul a dokráčel až k titulu. Tuna zážitků. (08.05.2017)

Hokejová mistrovství sleduju odmalička, ale do srdce se mi nejvíce zapsal jednoznačně tento šampionát. Bylo to tak trochu jako spojení nejhorší noční můry a největšího snu - víte, všechno to podceňování týmu na začátku, prohry, mizérie, play-off už v osmifinále, góly v sedmých vteřinách, penalty, finále s Rusáky atd. atd., ale jelikož to nakonec mělo dobrý konec, byl to šampionát snů. Pro mě je to o to víc srdeční záležitost, neboť jsem zrovna maturovala a ten týden jsem měla svaťák, takže sama jsem si prožívala svoje osobní drámo, které také dobře skončilo. Sečteno podtrženo: Dokonalé načasování, dokonalý mistrák, dokonalost sama! Sakra..., jen dívat se na to po 7. září 2011 mrazí v zádech a vhání slzy do očí, ale z úplně jiného důvodu než z radosti... HOŠI DĚKUJEME, A NIKDY NEZAPOMENE! (10.09.2011)

'To byly rány, to bylo neskutečný ... a oni přebíhali z pokoje na pokoje, co se tam radovali nebo co tam hráli za hry... takže jsem je na to akorát upozornil, a pak už to bylo vcelku v klidu.' 'Určitě jsme hráli dál tajně, protože on to nikdo nepozná a kdyby někdo klepal, tak se podíváme kdo to je a když, tak bysme to sklidili rychle. (16.01.2014)