Tým na hraně

Neuvěřitelný zážitek! Pouštět si všechny zápasy a koukat, jak situace nebyla vůbec jednoduchá a nakonec jsou z toho zlatí hoši. To co řekl Jágr je největší pravda. Je jedno kolik hvězd jede na mistroství, protože to není všechno. Rusko - tým téměř bez konkurence, ale češi byli opět ve správný čas na správném místě. Zlato na krku podceňovaného týmu říká jen jedno - bojovnost a vůle týmu je to nejdůležitější. Tenhle dokument mluví o všem důležitém a člověka to dožene k slzám nejen proto, že někteří z Pánů hokejistů už nejsou mezi živými. Perfektní, hoši děkujem! (17.05.2013)

Jágr zde má několik zajímavých výroků... "Všichni víme, že já nerad dělám kapitána, abych se moh soustředit sám na sebe [...] Tam jde hlavně o to, aby ten, kdo bude kapitán, aby nežárlil, když třeba Růža za mnou přijde a bude se bavit o určitejch věcech, který se řeší během toho turnaje." - "Já vždycky říkám, že hokej na velkým a malým kluzišti má akorát stejnej název, je to úplně jinej sport." - "Já bych to [zoufalství Ruska ve finále] přirovnal do normálního života... je to něco podobnýho, jako když člověk pět let nemarodí a najednou dostane chřipku a je z toho úplně hotovej a neví, co má dělat. Na rozdíl od člověka, kterej má chřipku pětkrát, šestkrát do roka, takže je úplně v klidu a ví, že to za chvíli přejde." (25.03.2013)

Rozhodně nejlepší dokument o českém hokejovém úspěchu. Oproti ostatním hokejovým dokumentům je skvěle zpracován i po technické stránce a velice dobře propojuje vzpomínky hráčů, hromadu emocí, sestřihy ze zápasů i komentář Miroslava Táborského se zajímavostmi ze zákulisí turnaje. Dodnes je MS v Německu jedním z mála turnajů, u kterého mi stále běhá mráz po zádech. Kdyby si někdo něco takového vymyslel, nikdo by nevěřil tomu, že to je možné. Nezapomenutelný hokejový příběh... (22.08.2012)

Komu by se nelíbil dokument o tom jak podceňovaný tým nakonec skončí na zlaté příčce? :) Je hezké si zase připomenout ty momenty jako třeba "Rachna kachna" nebo jak jsme se ve finále ubránili dvojnásobné přesilovce šest na tři a nakonec překonali sbornou a vyhráli. A je to sakra dobrý pocit vidět, jak si zklamaní Rusi sundávají z krku stříbrné medaile :D Skvělý šampionát ze kterého si budu pamatovat hlavně to, jak už řekl Vokoun: ,,Nikdy není konec utkání, dokud nezazní konečná siréna!" (30.10.2011)

Mám rád sportovní sestřihy s původním komentářem. Je to o to umocněné. Asi všichni jsme prožívali cestu turnajem, a je fajn si to znovu připomenout. Hodně rozesmutní vidět Marka a Rachůnka, a poslouchat jejich názory na turnaj, ale jak mluví Jágr, je vidět, jaký člověk to je. Jakoby okolo sebe měl neviditelnou auru. Pěkné. (10.02.2016)