Květy války

Y.Zhang je vizuální kouzelník, který i z výbuchu papírnictví dokáže udělat estetický zážitek. Vedle toho ale umí v Květech války vybudit také emoce přesně tam, kde zamýšlel. Nenechte se otrávit nějakými zdejšími kydy, Ch.Bale sice trochu opakuje Bogartovu roli v The Left Hand of God, ale činí tak způsobem, že mu uvěříte (a odpustíte) i těch pár patetických momentů. A celá dějová linka s posledním nankingským ostrůvkem odporu je kus skvělé "válečné" filmařiny. (01.06.2013)

Tohle je tak extrémně pitomý film, až jsem z toho lína sem cokoli psát (vim, že to zní, že to nemá smysl, ale má - kdo viděl, taky nepochopil, tak tohle chápe), takže ve zkratce: kdokoliv, kdo má soudnost nebo aspoň viděl jiná (jakákoli) zpracování o masakru v Nankingu, tomu dá maximálně a při nejlepší možné vůli jednu hvězdu. Pod komentář verbala bych se mohla tentokrát podepsat, což se neděje zrovna často. (02.07.2012)

Pro ty co něco vědí o japonské okupaci Číny je Nanking jméno dobře známé. Toto město zažilo během dobývání a následné okupace taková zvěrstva, nad kterými by zblednul nejeden esesman z sonderkommand od Babího Jaru. Tichomořské válčiště mne vždy zajímalo více než to evropské a mám i blíže k filmům mapujícím japonskou invazi. Snad to bylo tím, že mne v mládí hodně ovlivnil spisovatel J. G. Ballard, který napsal (nejen) výbornou knihu Říše slunce, podle níž vznikl sice dobrý ale s knihou nesrovnatelný film. Samozřejmě jsem viděl i zmiňované filmy Nanjing, Nanjing a John Raabe a proto jsem se zaradoval, když jsem narazil na tento film. A hned od začátku mne přímo práskla do očí jeho nevyváženost. Přes brilantně zpracovanou zkázu a boje v uličkách starobilého Nankingu (že by na to padl také nějaký čínský Most? :-) se zde po chvilce setkáme s Johnem Millerem, hlavním hrdinou filmu. Ten na mne v tom zmaru a tváří v tvář skutečnému peklu působil jak nějaký současný zhulený Amík na turistickém výletě v Thajsku... Chápu, že jako funebrák asi byl otrlejší než leckdo z nás, ale přeci jen klid a laksnost s jakou bral své okolí mne dostala. Jediné co jej občas rozpohybovalo byl svist kulek z japonských arisak. Když se pak náhodou potká s dalšími přeživšími, klábosí s nimi vpoho válka neválka. V kostele pak náhle dojde k jeho přeměně a z funebráka lačnícího po penězích se najednou stane Otec John. Z knih vím, že se v Nankingu tehdy dělo lecos a že šílené okamžiky tříbí charaktery ale tohle je už příliš přitaženo za vlasy. Další nelogičnost byla výprava dvou prostitutek pro struny do loutny! a náušnice!!! i to jak je John hledal až našel.... Závěr ve stylu happy endu pak posvětil spokojeně si naskočivší motor Dodge, bez ohledu na léta stání s otvřenou haubnou... inu americké nákláďáky byly tehdá kvalita! Bale hrál jak hrál, chvilkama jsem mu ten jeho zápal prostě nevěřil. Z filmu byla cítit knižní předloha na sto honů a jen jsem se děsil na konci filmu, že uvidím - natočeno podle skutečné události. Hlavní nevýhodou filmu bylo že jej točili Číňané. Bylo to z něj cítit prakticky neustále. Ať už to bylo gerojství čínských vojáků či různé ty dojemné scény, někdy doprovázené písní a tancem... Sem tam i nezbytná asijská afektovanost některých herců... To vše bohužel film sráží dolů až téměř k žánru - dobrodružnému. Já nijak nechci zmenšovat statečnost čínských vojáků, kteří si bili jak lvi opravdu lehce vyzbrojeni proti valící se japonské armádě a proti níž neměli žádnou šanci... Ale to co tam předváděl ten sniper...eh.. Film beru jako vzpomínku na Nanking a to hlavně - čínskou a na hrdinství vojáků i nevojáků tváří v tvář nemilosrdnému, brutálnímu a barbarskému nepříteli. Dávám tři lahve mešního vína. * * * (13.03.2016)

Když kdekoliv čtu o The Flowers of War, tak první co se mi vybaví je naprosto fantastická scéna, kdy jeden voják se snaží co nejdéle odrážet neuvěřitelnou přesilu japonců. Tahle scéna byla dokonalá. Christian Bale v roli kněze místy až trošku přehrával a asi hodně chtěl aspoň nominaci na Oscara. Vizuálně se jedná o bezchybné dílo, které je navíc podpořeno kvalitním soundtrackem a slušnou režii akčních scén. Na druhou stranu kratší stopáž by vůbec neuškodila. (14.02.2012)

Klasický doják odehrávající se během čínsko-japonské války, který by se stejnou dávkou patosu dokázali natočit už jen Američani. Válečné scény jsou velmi dobře natočené a sestříhané, ale zadupávají je do země naprosto zbytečné vizuální exhibice. Taky nechápu, z jakého důvodu ten film potřebuje 145 minut, když se dá zápletka shrnout do jedné hodiny a zbytek tvoří klišé dialogy a teatrální herecké výkony. Podprůměrný film, který vě mně místo emocí vzbuzoval spíše dávivý pocit. (02.01.2012)