Hoši o ou kodomo

Ach, Makoto, proč nejsi Makoto? Proč si zde hraješ na druhého Mijazakiho? Bezprostředně po zhlédnutí tvého výtvoru jsem jej ohodnotil třemi hvězdami s tím, že tohle ti prostě nevyšlo, avšak sotva minul den a já zjišťuji, že tenhle snímek ve mně vůbec nic nezanechal, drahý Makoto. Proč vidím v kresbě postav do pixelu vykradené Ghibli? Proč čuchám támhle v tom moralizování Mononoke a támhle zase Naušiku? Proč mám pocit, že mi byly postavy a vlastně i celkové dění snímku ukradené? Proč mám pocit, že jsi chtěl říct strašně mnoho a ve výsledku neřekl vůbec nic? Proč jsi zahodil svou skoro až trademarkovskou melancholii? Ano, pár kýčovitých obloh tu zase je, ale je tohle vše, co z tvého rukopisu zbylo? Ach, Makoto... děkuju ti aspoň za Kazuhika Inoue, pro jehož hlasový projev mám zkrátka slabost, rovněž bych ti chtěl coby našinec poděkovat za těch pár vteřin, co ve filmu zazněla Dvořákova Novosvětská, ale když je Novosvětská skoro tím jediným, co si z tvého snímku po jednom dni pamatuju, musím být pro jednou zlej pes a dám ti dvě hvězdy s prosíkem, abys mou malou dušičku ukojil příště něčím víc autorským. (09.08.2012)

Škoda. Makoto Shinkai chtěl udělat něco jiného, než dosud dělal a nevyšlo to podle představ. Okopírované záběry z Princezny Mononoke a Laputy byly pokusem "udělat to krásněji", ale efekt nevyšel (na druhou stranu ani neurazil). Makoto je prostě Makoto a neměl by si hrát na někoho jiného, protože se mu to nedaří. Dávám tři hvězdičky, neboť jsem náhodou viděl před pár dny posledního Miyazakiho (5*), ještě navrch Summer Wars (4*) a toto prostě není tak dobré (příběhově především) jak oba zmíněné filmy. (22.02.2013)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

Ze začátku velmi poutavé, krásné a napínavé. Postupem času uvolněnější, následuje zástava v příběhu a nucená bezdůvodná akce, nesmyslné věci i vyústění a naprosto šílený, nudný, blbý konec. Jak se mi to ze začátku hodně líbilo (vztah mezi dívkou a chlapcem), tak se mi to ke konci hnusilo (fantasy a akce). Nebýt toho krásného začátku ve čtyřiceti minutách, dal bych 2*.(Konec by zasloužil tak 1*). Zde dávám střed. Ani moc nedoporučuji, je to příliš dlouhé. 50% (30.12.2011)

Jak praví klasik, o čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet. A protože (téměř) absolutní krása se nedá slovy vyjádřit, nezbývá mi nic jiného než nepsat žádný komentář.................................................anebo přece jen: Kresbou nejlepší anime, které jsem doposud viděl, a to mám za sebou všechna Miazakyho díla. Děj za výtvarnou stránkou také nijak nezaostával. Film mě ani na chvíli nenudil, klidně by člověk snesl další hodinu(y) navíc. A navíc obsahoval patrně nejroztomilejšího tvora v dějinách kinematografie - tu malou kočičkoveverku. (02.01.2013)