Režie:
Makoto ŠinkaiScénář:
Makoto ŠinkaiKamera:
Makoto ŠinkaiHudba:
TenmonHrají:
Fumiko Orikasa, Kendži Hamada, Hisako Kanemoto, Džunko Takeuči, Kanae Itó, Rina Hidaka, Sumi Šimamoto, Kazuhiko Inoue, Takeši Maeda, Miju Irino, Risa Mizuno (více)Obsahy(2)
Příběh se točí kolem dívky Asuny, která tráví své osamělé dny posloucháním podivné melodie. Její osamělost končí, když se setká se záhadným chlapcem, který tvrdí, že přišel z cizí země, z Agarthy. Jejich společné chvíle však netrvají dlouho a chlapec záhy umírá. Asuna se vydává na strastiplnou výpravu do Agarthy, aby se s ním znovu shledala. Na cestě poznává krutost a krásu světa a loučení. (Ne4um)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
Jak už ostatní zmiňovali, první polovina naprosto jasně překonává tu druhou. Nemůžu ale říct, že by mě to nějak nudilo. Podobnost s Mononoke a Laputou, mými oblíbenými filmy, se nezapře, jen už to není tak dechberoucí a překvapivé. Čekal jsem větší úžas, Agartha mě trošičku zklamala. 7/10 ()
Škoda. Makoto Shinkai chtěl udělat něco jiného, než dosud dělal a nevyšlo to podle představ. Okopírované záběry z Princezny Mononoke a Laputy byly pokusem "udělat to krásněji", ale efekt nevyšel (na druhou stranu ani neurazil). Makoto je prostě Makoto a neměl by si hrát na někoho jiného, protože se mu to nedaří. Dávám tři hvězdičky, neboť jsem náhodou viděl před pár dny posledního Miyazakiho (5*), ještě navrch Summer Wars (4*) a toto prostě není tak dobré (příběhově především) jak oba zmíněné filmy. ()
Životní pesimisti při tomto filmu pookřejí, smutné nálady je dosaženo tak, že umírají lidi a zvířátka a bozi okolo hlavní hrdinky. Jinak je to ale divně nedotažená všehochuť s mytologií, ve které jsou naznačeny některé motivy a možnosti, ale pak jsou opuštěny a zapomenuty. Jakoby Shinkai neměl čas líp si to promyslet a pak mu bylo líto stříhat. Ghibliovská inspirace je ale docela hodně zvládnutá, a ani mě, rejpala, to plagování neštve... ()
Nechybí žádný z Makotových trademarků (déšť, vlak, stesk) a stejně je tenhle výlet odlišný od všeho, co předtím i potom stvořil. Z výpravy nesourodé party se totiž záhy vyklube parádní netradiční fantasy a jakkoli ostatní kritizují vykrádání samotného Miyazakiho, já tenhle úkrok stranou vítám. Žánrová hra je totiž ve výsledku překvapivě napínavá a neměl jsem tušení, co se může stát v příštích pěti minutách, tím spíš na samém konci. Dlouhé přemítání nad rozporuplnými zvraty a vývojem postav zaručeno. ()
Pro mě rozporuplný snímek. Ano, jsou zde typické rysy Šinkaiovy tvorby - zachycení toku času, smysl pro detail, nádherná animace, to ano. Najdou se zde ovšem i motivy typické pro tvorbu Mijazakiho. Ne, že by to bylo špatně, avšak Makoto se rozhodl natočit jiný žánr, než ve kterém je špička, a ne že by to nezvádl, ale napoprvé se trefit je doopravdy těžké. Film mi přišel, jakoby nevěděl, čím má vlastně více být. Druhá polovina byla místy nelogická a konec odfláknutý. Z první poloviny filmu jdou cítit emoce a síla, v druhé už jen bezduché momenty, které nedokázaly zaujmout. Film mě nechal ledově chladným, což je paradox, protože Šinkai mě v jeho jiných snímcích dokáže dojmout doopravdy silně. Zde je celkový dojem rozprostřen na celkových 65%. Šinkai se zde zkrátka snažil hrát na Mijazakiho.. ()
Galerie (68)
Photo © Media Factory
Zajímavosti (3)
- Při listování knihy o Sumerech se na okamžik objeví obrázek kozla stojícího na zadních nohou. Jedná se o reprodukci skutečně existující sošky "Kozel v křoví" ze zlata, stříbra, mušloviny, lazuritu a vápence z poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem. Byla nalezena ve velké "jámě smrti" v Uru, je vysoká přibližně 60 cm a po objevení téměř nepotřebovala rekonstrukci. (Jirka_Šč)
- Přibližně v 29. minutě snímku je v pozadí hlášení školního rozhlasu slyšet largo Dvořákovy „Novosvětské“ symfonie. (Hromino)
Reklama