Hněv Titánů

Diova noho! Ve srovnání se Soubojem Titánů je jejich Hněv potěšujícím skokem vzhůru. Když to vezmu kolem a kolem, vadila mi na filmu vlastně jen jedna věc – anglický nápis na hrobu Perseovy ženy. Jinak chválím snad všechno – od zábavného děje, který je vlastně několikanásobným mytologickým rodinným dramatem, přes špičkové efekty (měl jsem pocit, že všechny ty chiméry a kyklopové byli skuteční), herce (duo Fiennes-Neeson, krásná Rosamund Pike, bezvadný Bill Nighy), režii (patlal Letterier by nikdy podobně atmosférické scény, jako je ta v lese kyklopů nebo jedno závěrečné usmíření, nenatočil), hudbu (jednoduchý, ale úderný hlavní motiv) po účes hlavního hrdiny, který konečně vypadá "dobově". (25.06.2012)

Zapomeňte už na nějaký přesný řád řeckých bájí. Kdyby to mělo být všechno podle toho, co je psáno a dáno, tak už není co točit. Díky tomu, že jsem neřešil nějaký souvislosti mezi postavama apod, tak jsem si film docela užil. Obraz a hlavně akce stojí za to, bájné příšery (chiméry, kyklopové) se povedly. Konec je trochu slabší a takový šablonovitý, ale celkově je film jako zábava na 100 minut obstojný a srovnatelný s jedničkou, srovnatelně dobrý! 70% (12.07.2012)

Eduard Petiška se sice stále musí v hrobě obracet, ale tentokrát už alespoň s menší frekvencí. Nedá se totiž popřít, že Hněv Titánů vlastně žádný divákův spravedlivý hněv nevzbuzuje a je tudíž rozhodně výrazně snesitelnější i lepší svého předchůdce. Ovšem snesitelnější a lepší bohužel ještě neznamená, že je zároveň i snesitelný a dobrý. (29.03.2012)

Tenhle film je tak hloupý jako je zbytečný. Porovnávat jej s jedničkou je dost pod mými rozlišovacími schponostmi a přišlo by mi to jako hodnotit, který ze dvou psích exkrementů je pěknější. Zkrátka oba filmy jsou tupý sled trikových a akčních scén, situovaný v tomto případě zrovna do kulis starého řecka a naroubovaný na jakési (je jedno jaké) mytologické postavy. Ale stejně tak to mohli být roboti měnící se v auta, perský princ, nebo duchové pirátů. Protože krom světa ve kterém se děj odehrává jsou to v principu stejné filmy, které se navíc tvůrci budou snažit zabalit do moderní trilogie, aby mohli vyvařit třikrát a pak na vánoční pulty šoupnout kolekci plnou exkluzivních bonusů, kde se všichni budou předhánět v oceňování profesionality ostatních a vyzdvihování pohody při natáčení. V tomto případě je tato snaha vysloveně směšná. Vtipné je, že Neeson a Feines proti sobě již jednou stanuli a to v Schindlerově seznamu. Ten oba katapultoval do světa velkého filmu a oběma nabídnul skvělé herecké příležitosti, ve kterých povětšinou uspěli. Ale jak léta běží, zahrát si v dobrém filmu už asi není tak důležité, mnohem lákavější je zahojit se na důchod a tak chtějí na stará kolena vyvařit co se dá. Třeba i hraním v takových slátatninách jako je tohle. Ale to to opravdu mají zapotřebí? (26.07.2012)

S komentářem začnu tam, kde jsem minule končila. Účes hlavního hrdiny tady vypadá jako na zobrazeních řeckých hrdinů, má obsesivní porucha pohledem na hlavu hlavního hrdiny neměla nové podněty. Ne tedy, že by začal vypadat tak, jak jsem si vždy řecké hrdiny představovala, ale dětma nezatopíš. Ne, že by si člověk nepřál tenhle pokus spáchat na Perseově synkovi Heliovi. Mám ráda děti, pravda, u holčiček jsem k nedostatkům shovívavější, tady navíc postava byla díky dabingu obdařena hláskem, který byl sám o sobě zločinem proti lidskosti, ale i pokud odhlédnu (odslechnu?) od tohoto nedostatku a zvážím to, že malé holčičky jsou líbeznější, vychází mi z toho ideální materiál pro posměšky a pokusy. Jak si staří Titáni vypůjčili ze severské mytologie Krakena, nahněvaní Titáni si ze stejného zdroje vypůjčili Soumrak Bohů. Než nastal Ragnarök, bylo třeba diváky uvést do děje. Jak lépe, než pohřbem. Hlavnímu hrdinovi zemřela milovaná družka, čímž si scenárista otevřel cestu k nové milostné linii, bez které žádný film nemůže být. Pokud by se Hollywood rozhodl zfilmovat Boba a Bobka, dějí se věci strašlivé. Perseus bojuje s sám se sebou, chimérou, znovu se sebou, přičemž v boji s chimérou je podstatně úspěšnější, pak sedne na kůň, dodejme že létající kůň, a letí za královnou Andromedou, která, coby princezna bojovnice, s mečem v ruce táhne odněkud někam. Krátce před tím táhl Zeus s Poseidonem za třetím z triumvirátu největších Bohů, aby zjistili, že jejich zatracený bratr překonal příkoří z dětství, s otcem, který je chtěl sežrat, se spřáhl a společně se svým synovcem, Diovým synem, se rozhodl zahájit další kolo rodinných bojů o moc. Takhle vzájemně si o život usilující famílie má vůbec problém. Nejhorší na tom je, že se v lásce a pospolitosti nesejdou ani o Vánocích, protože tenhle svátek přinesla až zvítězivší konkurence. Pána Prstenů připomene nejen glumovitý Hefaistos, ale i entsky působící Kyklopové. Protože jsme pořád v Řecku, držíme se známých artefaktů, ač ty samy o sobě patří jinam, a ocitáme se v bludišti. Tam na nás už na konci čeká božská odměna, otec, strýc a bratr hlavního hrdiny, který svede další z mnoha bojů a lekcí přemisťování, aby po chvíli opět bojoval, tentokráte s dědečkem. Tomu se poněkud vzpříčil v krku a to tak, že dědečka definitivně rozptýlil. Do toho voják z bojových šiků královny Andromedy volal, že mají držet linii. Nechci být přehnaně kritická, ale to si opravdu na dietu vybral šťastnou chvilku. Celkově to bylo tak akčni, až to bylo překombinované. Nemůžu ale odhlédnout od svého upřímného smíchu, když Perseus, o asi dvanáct let a jedno manželství později, směřoval k tomu, k čemu ho čtenáři Petišky toužili dokopat už po jeho prvním boji s Titány. (12.12.2015)