Boxer a smrť

Pěknou řádku let před českými Pěstmi ve tmě přišel ještě lepší slovensko-německý boxerský zápas. Jenže může někdy být utkání vězně s velitelem koncentračního tábora fair play? Peter Solan měl štěstí, že mu soudruzi povolili několik německých herců, ale důležitý je z nich vlastně pouze Manfred Krug. Štefan Kvietik předvedl výborný výkon nejen herecký, ale i fyzický. Box tehdy nebýval tak efektní jako dnes a reálně působí i multijazyčnost osazenstva tábora. Výborné! (26.09.2015)

Výborně zpracované téma. Při srovnání se starším snímkem Přežil jsem svou smrt dává Boxer a smrt k.o. na všech rovinách - Kvietik podává daleko soustředenější výkon než Peterka a má možnost vytvořit skutečně plnokrevnou postavu, oproti Jasného snímku Solan vytváří naprosto koncentrovanou dějovou linii, kde je box skutečně alfou a omegou a navíc získává i pozoruhodně symbolickou roli, po technické stránce navíc Boxer a smrt předbíhá soudobou kinematografii - především neustále pohyblivá a někdy až nepříjemně intimní kamera skutečně dvěma nohama vězí v modernismu šedesátých let. Je zajímavé sledovat, jaký pokrok znamenaly pouhé dva roky, které snímky od sebe dělí - zatímco Přežil jsem svou smrt patří mezi stěžejní díla obnoveného socialistického realismu v kinematografii a slibné téma záhy opouští pro oslavu komunistické solidarity a apriorně negativní vztah k nelidským Němcům, Boxer a smrt se zbavuje jakékoli ideologie a nahrazuje ji otázkou pragmatismu, obecným tématem fair play, který dokáže dosud znetvořené kategorie přesáhnout a relativizovat. Navíc nápad ponechat všechny jazyky v původním znění a vytvořit tak jakýsi babylon snímku výrazně dodává na věrohodnosti. Boxer a smrt jasně patří mezi špičku československých okupačních dramat, přesto ho od nejvyššího hodnocení dělí nepříliš vzrušivý děj, zvolnění v cílové rovince a dosti opomíjené vykreslení tábora a reakcí ostatních na hrdinovu pozici - ta by pro mě byla stejně zajímavá jako paradoxní vztah dvou soupeřů v ringu a mimo něj. (08.08.2012)

Parádní filmový zážitek za poslední dobu. Vůbec všechny tyhle ty filmy z koncentračních táboru a z období nacistických hrůz, a vůbec filmy zabývající se touhle tou tématikou jsou vždy neuvěřitelně silné a vždy v sobě nesou i kus poselství, a navíc diváka všemi svými prostředky vtáhnou naplno do svého do děje. Německé dialogy jsou tu proloženy docela rychlými titulky tak jsem měl fakt docela velký problém je stíhat. Jinak se ale jedná skutečně o krásný (každému po svém) a neuvěřitelně vypjatý psychologicky dramatický film od začátku až do konce z období fašismu. Roli vězně boxera si tu střihl Stefan Kvietik (Komínek) který tu musel přistoupit na nelehká pravidla hry svého pána, podal skutečně fantastický výkon který mě chytil naplno, špatný nebyl ale ani velitel tábora Manfred Krug (Walter Kraft), který si jej později natolik oblíbil že mu udělil až neuvěřitelná privilegia (fyzické práce sice odpadli, ale nastalo výrazné psychické vypnutí a výrazná psychologická propast mezi ostatními), což se ale zase nelíbilo ostatním vězňům, především fanatickému dozorcovi..Ve filmu najdeme krom tréninku a zápasů ale i tvrdé tresty, psychickou a fyzickou šikanu, smutné pohledy na doutnající komíny, koupání v bahně a zastřelení nejlepšího parťáka Komínka starého vězně, poté co si na něj posvítil fanatický dozorce atd. Neuvěřitelně silný Solanův film byl natočen podle adaptace polské literární předlohy Józefa Hena (česky 1958), a fascinoval mě důsledným pojetím relativizace hodnot a schopností představit tradiční klišé v nečekaných souvislostech. Co tu znamená svoboda, když musíte dýchat popel svých spoluvězňů? Divák si zde zprvu nedovede představit ani porážku svého nadřízeného, vždy se jen jakoby brání a své schopnosti tu tedy nemůže využít naplno, i když je určitě lepší a moc by chtěl...Scéna konečného velkého zápasu, na který se přišel podívat celý velitelův ansámbl se svými hosty, byl vypjatý až do poslední chvíle ostatně jako celý tento film o tragickém osudu jednotlivce který to měl kolikrát horší než všechny ti nevinné oběti protože dopředu nevěděl co jej čeká. Slovenskou filmografii moc probádanou nemám ale prý tento film ještě společně a Uherovým Slnkem v sieti je považován za první film z takzvané Slovenské nové vlny. Obdobný i když novější film : Vítězství ducha. Za 5*. (17.03.2007)

hééj,,,zvlád sem to i bez titulků,,,trochu překvapení..... .. pro vás, co ste zaklíněný do soudobýho boxu to bude místy usměvná podívaná....žádnej majk tajson a jeho "..tak dlouho se chodí sdžbánem pro vodu.."...tohle je docela jinej styl ... stravenky na vobědy se tu nerozdávaj....kýdlu maximálně tak tvrdej chleba a špagetu z nosu.... bramboru tady neviděli roky.......proto vod toho žadnýho rokyho bramboru nečekejte....je to docela legrace, že se takle kdysi vopravdu boxovalo, zlatá ká jednička...jinak očekávejte obvyklou směs společenských událostí.. ráno rozcvička...ve dne práce, vnoci chrupka....mezitím ňákej ten sport... a sem tam kulka do hlavy....však to znáte, taky ste jezdívali na tábor (07.02.2009)

Po Obchodu na korze snad nejlepsi film v historii slovenske produkce. Film natoceny podle povidky polskeho spisovatele Jozefa Hena stoji na vybornem scenari, skvele kamere a tisnive atmosfere koncentracniho tabora. V neposledni rade hereckem galakoncertu Stefana Kvietika a Manfreda Kruga. Boxerske zapasy sice nejsou tak propracovane jako novejsi filmy z prostredi boxu. Tento film ma vsak operne body uplne nekde jinde. Film pusobi velmi verohodne, skoda jen, ze v uplnem zaveru se s knizni predlohou rozchazi. Neni to poprve, kdy jsem zaznamenal, ze si ve valce nekdo diky sportu zachranil vlastni zivot. Urcite se jedna o filmovy zazitek, na ktery se nezapomina. (13.01.2012)