Okno do hřbitova

Mrazivé a zajímavé pásmo hororových povídek. Některé překvapily svojí invencí, některé nebyly tak úplně k pochopení a některé byly strašidelné. Klady: velké překvapení v režijním pojetí Vladimíra Michálka, kvalitní a nepříliš okoukané herecké obsazení, invence, vypointované závěry povídek, netradiční pojetí, sympatické lokace a prostředí, snaha o hororovou atmosféru a tajemno. Zápory: povídky jsou kvalitativně dost rozdílné až nevyrovnané, obtížně se v našem prostředí daří napodobovat americký styl, některé povídky byly překombinované a pro nehororového diváka těžko uchopitelné. 60% (08.02.2013)

Soubor krátkých horrorových povídek M. Švandrlíka, které bych doporučoval před spaním. Jsou zábavné, lehké a zaberou asi dvacet minut. Některé jsou lepší, některé nestojí za moc. A co se týče hereckého obsazování – v některých příbězích mi připadalo, že tam hrají ochotníci. Nicméně dávám tři hvězdy, protože ty dávám skoro vždy, když se jedná o soubor horrorových povídek. A zábava před spaním je to obstojná. Osobně se mi nejvíce líbila povídka „Králíci“. (13.01.2014)

Okno do hřbitova je vcelku solidní novodobý počin české televize. Ano, jednotlivé díly mají své mouchy, ale proč proboha většina registrovaných uživatelů dává nesmylsně po prvních dílech (někteří ani neviděli) hnedle odpad?! To rozum prostě nebere, ale což.....když to člověk vidí v politice, tak zblbne z těch hovad i kdyby nechtěl. U mě zatím slušných 75%. (23.11.2012)

Povídky Miloslava Švandrlíka jsem doslova hltal, protože jsou krátké, vtipné, napínavé, se skvělými pointami. Není tomu tak bohužel při jejich zfilmování. Největší díl neúspěchu u mě vytváří tragické výkony hlavních postav, které spíše jakoby odvykládají text a vůbec nehrají. Práce režiséra je tedy doslova odfláknutá. V kontrastu s tím mě potěšila alespoň výborná práce kameramanů. Pokud toto obsazení je elita brněnských (moravských) herců, tak jsou na tom naši moravští přátelé dost bledě. Bez šťávy, bez všeho, co mají povídky pana Švandrlíka. (08.12.2012)

Martin Bezouška a Dušan Kukal jsou zkušení, jde jim spojit Švandrlíkův svébytný satiricko-záhadný svět s naší současností a vytvořit povídky, které nejsou ani přehnaně šokující, ani pietní a mohou stát samy o sobě. Navíc má Vladimír Michálek filmové, ne televizní vidění. Problém pak zůstává klasicky s adaptací, od výtečné (Milenka mrtvého) až ke zpraseným koncům (První casting). Výsledek je víceméně průměr, ale zase nic, co by vyloženě urazilo. (11.12.2012)