Terapie láskou

Protože Jennifeeer Laaawrence.. s černými nehty!! Jinak to nepřeberné množství ocenění a ještě mnoha nominací ve hře nechápu. Holt neurotičtí Američané potřebují své neurotické hrdiny. Dva looseři. Ona a on. Ona hledá klid po smrti manžela a roztahování nohou na potkání. On po propuštění z blázince stále sní o své ženě, která už dávno roztahuje nohy jinému. Rázovité postavičky kolem to nezachrání. Nějak výrazně naštvaný jsem po projekci nebyl, to určitě ne, nicméně po nekompaktním a rozpačitém kousku Divoká stvoření jižních krajin tu máme další lehké (předoscarové) zklamání. Spíš zklamání proto, že jsem čekal výrazně víc. S přibývajícími minutami stále víc průhledný kalkul, který se rochní v neučesané mozaice vztahů, která vlastně vůbec není nijak zamotaná a komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Je tu jen plejáda prapodivných postav, které nejsou z masa a kostí, a nebýt výše zmíněné dvaadvacítky s černými nehty, nevím, jaká slova bych tu volil. Emočně velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně podprůměrné. Ukecaný scénář ještě neznamená kvalitní scénář, očekávané filmy z loňska holt letos zatím svou pověst nenaplňují. Žádný optimismus do žil mi tahle banda, která smrdí prvoplánovostí, bohužel nevlila.. navíc Bradleymu Cooperovi zatím horko těžko přicházím na chuť. (19.01.2013)

"Zoberiem tú kameru a rozjebem ti ju na hlave, potom ťa prídem vypočuť, aké to je, mať kameru rozbitú o hlavu." Tento film ma dostal, dávam si ho na raňajky pre vylepšenie dňa. ;-) Brutálny herecký koncert všetkých zúčastnených, na prvý krát dosť ukričané, ale je to masterpiece, ako si povedia všetko čo majú na jazyku. (19.01.2013)

To si dřív zalyžuju v pekle, než přiznám tomuhle rádoby nezávislému, vypočítavému a vykonstruovaně nelogickému filmu nějakou hloubku. Mám-li užít příměru k hrdinově bipolární poruše (dříve známé jako maniodepresivní psychóza), člověk, který zažil mánii, si potom i v normálním stavu následně často připadá jako v depresi, a z tohohle dvouhodinového přesvědčování, že Jennifer Lawrence sluší tmavý přeliv, jsem při pomyšlení na mánii, do níž mě uvedl Mistr, který u Akademie nedostal pro jistotu vůbec šanci, krapet v depresi já... (08.03.2013)

Už u Russelova předchozí snímku jsem nechápal, proč je nominován na Oscara. Tady mi to sice hlava taky moc nepobírá, ale, nutno uznat, že Silver Linings Playbook je o něco lepší než jeho předchozí film. Spíše než drama mi film přišel jako komedie, která sem tam má nějakou dramatičtější scénu. Herecký ansámbl v pohodě, Bradley potěšil, Robert taky a Jennifer… je prostě Jennifer. Ta vytáhne kdejaký průměrný film. Kdyby film měl lepší scénář, tak jdu mnohem výše. Takhle 70 % s tím, že tohle je nejslabší film, který je nominován na letošní (2013) Oscary v kategorii nejlepší film. (05.02.2013)

Velice zajímavá ztřeštěnost, s dějem vystavěným okolo lidí s nejrůznějšími psychickými poruchami. Zkrátka každý něco má. Ať už ve větší, či menší míře. A právě s tím si film moc krásně pohrává. Byly tam sice i části, které jsem příliš nepobíral, což do značné míry připisuji i podprůměrnému televiznímu dabingu, ale i tak bylo shlédnutí velice příjemné. Ač se může zdát, že se film zhruba někde v polovině zasekne na mrtvém bodě, nakonec z toho přeci jen vcelku nápaditě vybruslí dobře provedenou a velice vtipnou taneční soutěží a celý snímek je tím zachráněn. Už delší dobu se mi nestalo, že by mi závěr filmu podobného typu takhle vytřel zrak. 74% (16.10.2022)