Godzilla

Hollywood Made in Japan. Kašlu na ploché postavy, kašlu na otravná hollywoodská klišé a zas a znovu kašlu na přísnou kritiku ostatních. Nová Godzilla je natolik velkolepá, že snese i těch pár bezzubých výroků rádoby erudovaných chytráků, které stejně skončí pod tíhou její monumentálnosti. Tady jde o větší měřítka. Tam, kde Pacific Rim připomínal barevnou transformeří omalovánku, tam Godzilla konečně plní vlhké sny svých fanoušků. Občas navodí atmosféru a strach z neznáma, místy (možná i nechtěně) pobaví a ve dvou případech dokonce tají dech (scéna na železničním mostě a výsadek parašutistů). Design Godžiry se vrátil k původnímu japonskému konceptu (a vlastně i stejné naivitě), Muta připomenou Cloverfieldskou svini a stometrové ještěrce nelze nefandit při závěrečném souboji s poslední brutální fatalitou. Zážitek z nejlepšího kina v ČR nejen rezonuje, ale sílí. Jo, byla to pecka! (15.05.2014)

Godzillu si, milí pamrdi, dovoluji okomentovat až nyní, neboť tenkráte v časech pradávných, kdy jsem jí nasolil tři hvězdy, jsem viděl pouze kinorip o kvalitě čínských petard. Takže šlo o život. A hodnotit tady film na základě kinoripu je taky o život. Samozvaní arbitři morálky by mohli povolat HOMOrotu a ta by vás za trest v hlubinách pekelných až do skonání jsoucna šukala do prdele. Takže si dovoluji utrousit pár slov až nyní, po zakoupení kvalitního BRripu. Mno, hodnocení se teda nemění, neboť mé předčasné soudy nejsou nikdy neuvážené a pokud někoho na základě jedné zprávy z pošty nazvu vypatlaným čurákem s inteligencí nedopečeného kuřete, tak jím zaručeně je. A jeho matka by se měla stydět! Tedy pokud toho jsou ovečky schopny. Takže, Godzilla. Jasně, jedná se o praštěnou popcornovku. Jasně, hlavní postavy pobraly asi tolik rozumu, co zdegenerovaný syn dvou sourozenců poté, kdy jej i vedení Kauflandu odmítlo zaměstnat jako regál na tvarůžky, ale debilní rozhodnutí k filmům prostě patří. Kdyby si ráno hlavní postava šla prostě vyčistit zuby, namísto toho, aby omylem stvořila geneticky zmutované monstrum co ohrozí veškerý život na planetě, asi by to nikoho, kromě pravidelných čtenářů měsíčníku Mladý dentista, moc nebavilo. Takže díky za filmové dementy. Musím taky zmínit hlavně mého oblíbence Heisenberga, na kterého jsem se těšil jak Jaro Slávik na klystýr, bohužel jej musím značně politovati, neboť borec si zahrál v Godzille a ani se jí nedožil. A není se čemu divit, když slavné monstrum spatříme kompletně až v padesáté páté minutě a ještě ke všemu vypadá jak SPOILER piča KONEC SPOILERU. Do té doby jistě nepřežije i nejeden netrpělivý divák, který potřebuje digitální efekty i při sraní. A ještě taky musím konfrontovat názory ohledně tmy, kdy si i mnoho mých oblíbenců stěžuje, že ve filmu je prakticky neustále tma a monstra (hups, ano, je jich tam víc) nejdou téměř vůbec vidět. No jasně! Vždyť o tom to taky je, atmosféra je mnohem temnější a scény napínavější, pamrdi. Já si na to navíc naladil atmosféru i doma, takže jsem si to pustil v noci, úplně sám, dal televizi naplno, zatáhl závěsy, nezamkl si vchodové dveře, podřezal pár morčat, vypil jejich krev a temné scény si dost užil. Bohužel na čtvrtou hvězdu to stále není a to za Godzillí superschopnost, kterou nám velkolepě předvede na konci. To bylo teda velkolepě trapný, ale jinak filmek dopohůdki. (28.08.2014)

Japonské megapříšery patřily v dávnověku k mým prvním kinozážitkům a pro pětiletého kluka byly i na tehdejší dobu šmírácké triky něčím neuvěřitelně působivým. Od té doby uteklo opravdu hodně vody a mé divácké nároky se mnohanásobně zvětšily. Nejsem ctitelem blockbusterů a žánrově se s Edwardsovým snímkem míjím, očekávání jsem proto měl nízká a kdyby mi televize nenaservírovala film až pod nos, neobtěžoval bych se s ním. Námět považuju dokonce i v době rozbujelých trikových pohádek pro celou rodinu za těžce infantilní a dávno zastaralý. Nicméně při náležitém nadhledu, řemeslné zručnosti a schopnosti vhodně pracovat s nadsázkou mohlo vzniknout něco zajímavého. Bohužel snímek nenaplňuje ani mizivá očekávání. Zase jsem jednou měl pocit, že mi někdo vložil varlata do svěráku. Edwardsova Godzilla nakonec selhává jako nenáročná zábavná vysokorozpočtová podívaná a dvojnásob selhává tam, kde se chce z téhle nálepky vymanit, používat alternativní prvky a být osobitější. Ze všeho nejvíc je totiž nakonec blbá. I v rámci fiktivního světa by měla existovat nějaká vlastní pravidla, motivace a vzorce chování. Tohle je natočené pro diváky s myšlenkovou úrovní pětiletého dítěte. Nevyčítám Godzille, že není realistická a inteligentní. To se po ní prostě chtít nedá. Vyčítám jí, že není chytřejší než její 70 let staří předchůdci. Jestli jsem Edwardse za jeho prvotinu natočenou ve skromných poměrech (přiměřeně) ocenil, tady mám pocit urážejícího patlalství. Jasně, s tak vysokým rozpočtem a technickými prostředky snad ani nelze nenatočit pár působivých, atmosférických záběrů, ale jako celek je Godzilla bolestnou prohrou. Samostatnou kapitolou jsou pak nadšené komentáře a vysoká hodnocení od některých filmových publicistů, kde by člověk přece jen očekával fundovanost, věcnost a analytický pohled. Místo toho mám pocit, že se chovají jako ve vtipu, kdy slepý, hluchý a bezruký mají analyzovat slona. Za adekvátní a přínosný považuju komentář uživatele JFL. Předkládá pohled snímaný z jiného úhlu, podepřený širokým rozhledem znalce žánru a kategorie brakových filmů, navíc ho předkládá beze stopy pózy, sebezahleděnosti a snadného podléhání emocí. Za sebe prohlašuji, že přerostlé radioaktivní ještěrky už nikdy. Celkový dojem: 5 %. (11.05.2017)

Uznávám, že Gareth Edwards má plno sympatických nápadů a neskonalou úctu k předloze. Jenže já nikdy nepatřil mez Godzilofily a víc než nekonečné lákání na akci, bych si přál tu letní nářezovou akci. Jako letní popcornová jízda, kterou má nová Godzilla také být, totiž film strašně selhává a kromě neustálého vábení na věci příští toho nabízí strašně málo. Role přerostlé ještěrky je hodně fajn, samotný děj je ovšem stejně debilní jako v odsuzovaném Emmerichově počinu (akorát zde to paradoxně nikomu moc nevadí). Tupější postavy, jež se na spoustě stěžejních míst objevují zcela náhodně, jsem neviděl od Promethea. Johnson je nevhodně obsazen, Olsenka a Strathain jsou zde úplně navíc, Cranston to sám neuhraje a Watanabe celou dobu čumí, jak kdyby ho noc předtím někdo znásilnil. I přes bez debat zvládnutou atmosféru a celkem povedenou závěrečnou akci tak zůstává divácký požitek takřka nulový. (06.06.2014)

A mě se víc líbila ta od Emmericha. Možná tím, že jsem ji viděl v tom správném věku, ale prostě tam příšera ničila město a bylo to fajn. Edwardsova vize je mnohem vážnější, což mi neva, ale sralo mě, že se všechny bitky monster odehrávaly ve tmě a nebylo nic vidět. Přitom je vidět, že má Edwards talent a některé scény ve mě zanechaly hluboký dojem (hlavně výsadek za doprovodu divnohudby z Vesmírný Odysey). Hlavní hrdina je sympaťák, jenže jeho nepravděpodobné patálie v pouti za rodinou mě moc nezajímaly. Hodně se mi líbil začátek s Bryanem Cranstonem. Jeho postava měla potenciál. Japonský supervědec totiž celý film jen čumí a vyzvývá, aby nikdo nic nedělal. Každopádně je to lepší, než Pacific Rim. (21.07.2016)