Drak se vrací

„Ty tomu nechápeš. Sú ľudia, ktorí aj keď žijú s ostatnými, zostanú sami.“ Dedinčania zo svojho spoločenstva vyštvú hrnčiara, prezývaného Drak. Po rokoch sa vracia - starší a s páskou cez oko. Väčšina miestnych si myslí, že má niečo za lubom. Niečo zlé, vraj mu to našepkáva pomsta. Keď však treba zachrániť ich stáda dobytka z požiaru, je to nakoniec práve on, kto sa na samovražednú misiu dobrovoľne podujme. Žiada jediné: aby mohol vo svojom dome pokojne dožiť. Lenže, čo ak mu skutočne ide o niečo viac? Drak sa vracia je povinné školské čítanie, z čoho vyplýva, že ste sa mu pravdepodobne vyhli. Novelu Dobroslova Chrobáka v roku 1967 sfilmovalo slovenské štúdio Koliba, staviac na podmanivú, čierno-bielu kameru. Príbeh sa miestami až prehnane potápa do ticha (niekedy nezaznie jedno jediné slovo snáď 10 minút), čo spočiatku pôsobivé, ale potom to začne otravovať a týmto chladným neosobným prístupom, si to film môže pohnojiť u niektorých typov divákov, ktorí by mu aj dali šancu, ale toto ich znechutí. Nepomáha ani jednoduchý scenár, ktorý sa miestami príliš otrocky pridŕža hlavných zásad „slovenskej dedinskej literatúry“ (bezmocnosť človeka voči krásnej, ale drsnej prírode, predsudky davu voči jedincovi, tvrdá každodenná robota, alkoholizmus). Knižku som čítal, páčila sa mi. Film nudil, ale inak šlo o solídne, poctivé remeslo. (01.06.2009)

Krásný (i když poněkud experimentálněji pojatý) příběh z dob, kdy hrdinství bylo ještě běžnou součástí mužského života, ale ani ono nepřemohlo zbabělost a slepou lidskou nenávist. Film hodně blízký Vláčilovskému vnímání světa, nedosahující ale výšin Mistrových filmových podobenství. Subjektivně jsem měl při percepci tohoto audiovizuálního díla velké problémy s absencí zvuku a ruchů (především ve flashbackcích) a hlavně hudbou Ilji Zeljenky, byl to místy dosti rušivý element. Odhlédneme-li však od tohoto aspektu, filmová balada Drak sa vracia se řadí k tomu podařenějšímu a ve svém čirém podobenství o malostech lidského konání i unikátnímu a obohacujícímu z tzv. Československé nové vlny. Radovan Lukavský to svým strhujícím hereckým výkonem jen podtrhuje... (23.05.2009)

Hodně obrazu a minimum slova a tak se mi to líbí, protože takhle si představuji filmy ze 60.let. Byla to velmi demonická depresivní hudba od Ilji Zelenky a film mi hodně připomínal Marketu Lazarovou. Někdy ve smínku stačí obraz a hudba než film plných slov. Závěrečná scéna s kočárem mi připomněl snímek Ať žije republika nebo Kočár do Vídně. Charismatický Radovan Lukavský a hudba Ilja Zelenky v tomhle filmu neměla chybu a určitě by se ta hudba zamlouvala i Zdenkovi Liškovi. (18.10.2023)

Horské drama sdílené především obrazem a hudbou. Způsob vyprávění je prostý bez jakékoliv interpretace. Vnitřní rozpory se odhalují postupně, náznakem. Hlavní ženská postava pronese za celou dobu jen pár slov. Drsná horská příroda, která se s nikým nemazlí dává přežití jen silným náturám, co dokáží postavit každé situaci. Jako předloha posloužila románová novela Dobroslava Chrobáka, kterou završil svou spisovatelskou dráhu. Černobílá fotografie Vincenta Rosince upoutala už ve filmech Kým sa skončí táto noc nebo Zvony pre bosých. Pomocný režisér Martin Slivka (20.03.2015)

Šílenost. Pohanský western, ve kterém se podřezávají beránci, Vašáryová ani necekne a Lukavský celou dobu jede McQueena řízlého Davidem Carradinem. Skoro desetiminutová scéna z hořícího lesa plná kravského bučení a úderů bičem svou intenzitou ve slovenské kinematografii zřejmě nemá obdoby. Ten, kdo Grečnera za normalizace zatíp, by si zasloužil Bory. (23.03.2016)