Elena
Jelena
Jelena
Elena
Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHudba:
Philip GlassHrají:
Naděžda Markina, Jelena Ljadova, Andrej Smirnov, Andrej Zolotuchin, Jaroslav Žalnin, Igor Ogurcov, Igor Jurtajev, Jurij Borisov, Vasilij Prokopěv (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Elena a Vladimir jsou starší pár - a oba pocházejí z odlišného prostředí. Vladimir je bohatý a uzavřený muž, kdežto Elena pochází ze skromných poměrů a je oddanou a poslušnou manželkou. Potkali se až později a oba dva mají děti z předchozích manželství. Elenin syn je nezaměstnaný a neschopný uživit svou vlastní rodinu a neustále prosí Elenu o peníze. Vladimirova dcera je bezstarostná mladá žena, která má se svým otcem velmi odtažitý vztah. Vladimir dostane infarkt a skončí v nemocnici, kde si uvědomí, že čas, který mu zbývá, rychle ubývá. Krátké, ale až nezvykle milé setkání s jeho dcerou ho utvrdí v tom, že bude jedinou dědičkou jeho majetku. Po návratu domů to oznámí Eleně - a její naděje na finanční pomoc svému synovi vezmou za své. Plachá a submisivní hospodyně je pak nucena vymyslet jiný plán, jak zaopatřit svého syna a vnoučata. (Filmbox)
(více)Videa (1)
Recenze (81)
Hned na začátku mě zklamalo, že úvodní záběr na májovou větvičku netrvá pět minut, jak mi bylo vyprávěno, ale pouze minutu a čtvrt. Dále se bohužel po "Vyhoštění" definitivně potvrdilo, že "Návrat" byla asi šťastná náhoda a Zvjagincev není nijak výjimečný tvůrce. Jelena je totiž průměrné sociální drama, jakých jsou plné festivaly. Pár slov k hudbě - fanoušci Glasse ať se netěší předčasně. Hudba je pouze ve třech náhodných místech ve filmu a pak až u titulků, a vždy jde o tutéž asi patnáctivteřinovou zasmyčkovanou skladbu, která se tam vůbec nehodí. Tak třeba Jelena si jde na poštu pro důchod a vlakem jede navštívit syna, a k tomu hraje dramatická hudba, jako kdyby se právě z jiné dimenze zhmotňoval radioaktivní dr. Manhattan. Ale abych jen nekritizoval - Zvjagincev se rozhodl potěšit fanoušky sivého čtveráctví a vpašoval do filmu jednoho zabitého bělouše. ()
Parádně natočené, zahrané, a vlastně i napsané, co se týče dialogů. Kdyby z toho pak režisér udělal krátkometrážní záležitost, bylo by to perfektní. Neuvěřitelně zdlouhavé scény, které mnohdy nikam nevedly, totiž poslaly všechny ty klady do kytek a k mému překvapení vlastně následně smetly i jakousi atmosféru rádoby tísnivosti a osamělosti, které dopomáhala prostorová prázdnota interiérů a mdlé barvy, a která fungovala prvních pár minut - pak omrzela a vymizela. Tohle se zkrátka nepovedlo, škoda kameramana na tenhle projekt, škoda Glasse, mohl skládat k něčemu, z čeho lidi nebudou otrávení a zejména pak škoda času diváka, který tráví u filmu, jehož poselství není nikterak originální a jehož stopáž je bez konce a (případná) dějovost je zabita v mdlosti, zdlouhavosti a nevýraznosti. Zítra už o tomhle filmu pravděpodobně nebudu vědět a nijak mě to netrápí. ()
Dokonalo vykreslená vypočítavosť a kam až môže viesť prudko egoistické zmýšľanie, hoci s veľkou rozvahou. Je to až zarážajúce ako niektorí ľudia dokážu vedome škodiť iným len pre svoje dobro, a pritom nevyzerá, že by ich to nejako extra trápilo - teda aspoň na povrchu to vedia krásne skryť, ale možno vo vnútri ich svedomie (ak ho vôbec majú) pekne postupne ničí. Námet bol dobrý, taktiež spracovanie a vynikajúca kamera. Ale škoda, že najmä k záveru nebol dôraznejšie a hlbšie vykreslený vzájomný vzťah medzi Jelenou a Voloďovou pozostalou dcérou Katerinou - práve toto by mohlo filmu dodať to čo mi tam veľmi chýbalo, celkovo že Katerina bola tak v úzadí, a to pochybujem, že by nechala všetko len tak jednoducho plynúť, keďže nemala zrovna moc ľahostajnú povahu. Elena Lyadova bola naozaj očarujúca. ()
Andrej Zvjagincev nezkoumá současné Rusko, jak by se dalo od tvůrce jeho renomé a formátu očekávat, ale spíš reflektuje obecná témata celé západní civilizace a možná i obecně lidská. Tenhle příběh se mohl udát kdekoliv a kdykoliv na světě a právě v jeho univerzálnosti je jeho síla. Je to příběh patriarchální (Jelena je vlastně jen lepší služka a zlatokopka), jehož hlavním hybatelem je ovšem žena, a vůbec to není paradox. Snaha ochránit vlastní krev a rodinu nakonec přece vždy zvítězí, byť ne vždy úplně v souladu s etikou, normou a zákonem... Skvělá scéna (a scenáristicky dobře zasazená a timeovaná) je s oním nečekaným vypadnutím elektrické energie...,,boží mlýny" tak zůstaly jen v symbolickém náznaku... ()
Galerie (20)
Photo © MFF Karlovy Vary 2011
Zajímavosti (4)
- Režisér a herecký představitel při debatě o tom, jaké bylo Vladimirovo povolání v minulosti, zvažovali tři možnosti. Postarší bohatý muž v současném Rusku podle nich mohl být dřív důstojníkem KGB, funkcionářem Komunistického svazu mládeže, nebo vědcem, který se dal na podnikání po rozpadu Sovětského svazu. Rozhodli se, že Vladimir by měl být vědcem, protože herecký představitel Smirnov nevypadá na ostatní dva typy. (Morien)
- Podle režiséra byl výkon Jeleny Ljadové (role Káti) tak výborný, že mu bylo líto, že její postava neměla víc scén. (Morien)
- Andrey Smirnov si během natáčení zlomil dvě žebra při "blbnutí" se svým synem. Styděl se na place říct pravdu, tak tvrdil, že uklouzl v koupelně. (Morien)
Jak to vkusně říct. Co začal místo filmové hudby používat muzikostroj Philipa Glasse, klesá Zvjagincev s každým novým filmem o propad níž, kde už to nejsou díla, ale produkty. Že by mu začaly diktovat směr, témata i kvalitu producentské peníze? Vybírá si jednoduché, civilně morální náměty, rodinné a místně politické střety na osobní rovině, zobrazuje je povrchně jako třetiřadý pisálek, glosátor do časopisecké rubriky, a mechanicky je prostřídává s čím dál chatrnějšími a odvozenějšími odkazy k církvi (ani ne duchovnu), přičemž mu chybí uštěpačný, nadčasově ironický glanc i mrazivá duševní pronikavost, vnitřní vhled a soucit Dostojevského, a bez toho se mu filmová výpověď stává povrchním a zbytečným kázáním od stolu, intelektuálně svrbivou, neprocítěnou, populistickou esejí. Přestal být originálním filmařem a kdovíproč se vpravil do role komentátora ruských poměrů, jak je povrchně chtějí vidět na Západě = [lidi jsou líní pracovat a nemorální, všichni jdou po penězích jako slepice po flusu, církev je poplatná režimu a zbohatlíkům a vyžívá se v pustém žvanění, máme tady mafii a všude jsou prospěcháři a hlupáci bez rozhledu, staří umírají a z nových nikdo nezvelebuje statky svěřené. Úpadek a všiváctví]. *** K tomu pak patří, že zlajdačel i formálně, nedbá sevřenosti tvaru (ne, záběr na stejnou větev na začátku a na konci snímku v Jeleně, ani na vraky na moři v Leviatanovi to nespraví), napospas ponechané motivy mu z filmů čouhají jako sláma ze stohu, začal se vyžívat v laciných, nefunkčních a nedbale zpracovaných metaforách (co měl znamenat ten ležící bílý kůň, nainstalovaný dva metry od železničního přejezdu? toho taky ranila mrtvice?) a místo skutečných přesahů a katarzí sahá nejvýš k němým záběrům na moře. Oba filmy, Jelena i Leviatan, jako by byly nakvap vyrobeny konfekčně, stejné rámování, interiéry jako z ruské ikey, stejná herečka, podbarvení stejně znějícím Philipem Glassem na začátku a na konci, stejné titulky, produkce, stejná plochost... Rozdíl je v tom, že Jelena přece jen drží ještě trochu víc pohromadě, zatímco Leviatan se už úplně rozdrobil do roztěkaných, za sebou nahamstaných scén, a v tom, že je ještě nasnímaná poměrně sjednocenou a dívatelnou kamerou - především skrze ty proměny světla, ač i to je samo o sobě kýčovitě levnou a doslovnou metaforou. V Leviatanovi už bije do očí i ten nezájem o vizualitu, o intearkci kamery se snímaným, exteriérové lyrické a čím dál trapněji, násilněji vmontovávané patetické vsuvky pohledů na moře a na hory a na svítání se střídají s interiérovými záběry s otřesně nudnou, tupou, téměř televizní kamerou. Příběh nedrží pohromadě nic vnitřního, je to jen plytká, blábolivě předrmolená navršenina publicistických postřehů, zatímco v Jeleně se to banální sociální minidráma ála Mrštíkovic Maryša dá srrhnout do dvou jednoduchých vět. Čili už na Jeleně lze postřehnout v menší míře všechny nešvary, které příští snímek, Leviatana, naprosto zhůvěřile ubily, a jinak nic nového, co by takový přístup vyvážilo. Zvjagincev by potřeboval být zase úplně neznámý, aby se přestal koupat na vlně zájmu a podlézat Západu. () (méně) (více)