Vliv gama paprsků na měsíček zahradní

V životě každého člověka přijde prozření, kdy si uvědomí, že je, ať už částečně, nebo celkově za zenitem. Už nikdy nebude moci dělat to či ono, ani nedosáhne vysněných cílů a nesplní si tajná přání. Dostane se prostě do bodu, od něhož může už jenom ztrácet. Pokud víte, že máte být na co hrdí, že jste prožili plodný život a něco vybudovali, dá se se ztrátou perspektiv vyrovnat snáz. Jenže Beatrice si čím dál jasněji uvědomuje, že jediné šťastné období prožila na střední škole. Tehdy se cítila královnou a měla pocit, že jí svět leží u nohou. Dnes je to stárnoucí zatrpklá žena, která si neví rady, ani se sebou, natož pak se svým okolím. Její dcery potřebují rodičovskou oporu a dobrý příklad, místo toho jsou svědky opakovaných frustrací a citového okorávání své matky. Paul Newman byl určitě mnohem větší herec než režisér, ale tohle psychologické drama zrežíroval konzervativně a spolehlivě, rozhodně se za výsledek nemusí stydět. Mohl se, konec konců, opřít o výborný herecký výkon Joanne Woodwardové i obou představitelek dětských rolí. Celkový dojem: 85 %. (12.01.2016)

Tuhle matku Joanne Woodwardové má člověk chuť přibližně tak od poloviny filmu bez výčitek svědomí zabít. Přesně tak si asi Paul Nevman představoval, že by to mělo působit - a působilo. Klobouk dolů. Už i proto, že se autorský tým dokázal vymanit z téměř neměnných amerických vzorců povinných happy endů. (19.08.2012)

Pozorovať rozháranú matku, ktorá frustráciu z vlastnej mizérie prenáša na svoje dve dcéry je veľmi smutné. Metafora o radiácii, ktorá v malom množstve vytvára zaujímavé mutácie, ale vo veľkom zabíja, je príznačná nielen pre kvety nechtíka ale aj staršiu dcéru Ruth na vrchole puberty a mladšiu melancholickú Matildu, ktorej vášňou je veda. V závere sa divák môže podľa vlastného dojmu a uváženia prikloniť k pozitívnemu alebo negatívnemu výsledku pre budúcnosť dievčat. (06.02.2012)

Strašně rád bych napsal, že Paul Newman měl talent i na režii, ale po pár zhlédnutých filmech, které režíroval to říci nemohu, včetně tohoto. Ta snaha se mu rozhodně upřít nedá. Vždy se jako režisér věnoval výhradně dramatům, zaměřujících se na mezilidské vztahy. Ani jeden z jeho filmů, který jsem viděl nebyl po obsahové stránce vůbec špatný, naopak. Výběr tématu mu nedělal žádný problém, ale kamenem úrazu byla vždy forma, která uvrhovala film do strašné a po většinou i nudné podívané, vyjma snad Rachel, Rachel, které bylo do určité míry lehce podmanivé. Tento film je ale suchý jak saharská poušť za pravého poledne. Promiň Paule! (19.07.2011)

„Víc divadla, málo filmu,“ zhodnotil po letech tuto svou adaptaci psychologické hry o nesympatické Beatrice (J.Woodwardová) a jejích dvou dcerách režisér P.Newman. Faktem je, že herecké výkony ústřední trojice jsou skvělé, zvláště pak malé introvertní vědátorce Matildě v podání Newmanovy dcery Elinor (hraje pod uměleckým pseudonymem Nell Pottsová, ale newmanovské modré oči ji bezpečně prozradí) divák přeje, aby se jí jednou podařilo uniknout osudu své rozčarované a neúspěšné matky. (23.07.2011)