Tři tváře Evy

Joanne Woodward - má oblíbenkyně ukázala světu, že má talent a já před ní smekám, ovšem celý film stojí v podstatě na ní a ty další prvky, které má kvalitní film mít jdou jaksi vniveč. Povětšinou nudné dialogy a nevýrazná dějová linie činí z filmu, na který jsem se tolik těšil slabší průměr. 65% (16.03.2011)

Hneď na úvod nás tvorcovia upozornia, že celý príbeh je podľa skutočnej udalosti a väčšina materiálu pre scenár je z klinických nahráviek psychiatra z Lekárskej akadémie v Georgii. Podobné filmy sú výbornou príležitosťou pre herca a Joanne Woodward sa príležitosti chopila obdivuhodným spôsobom. Jej tri tváre sú ozdobou filmu. (04.08.2012)

Působí to až nesnesitelně jednoduše, s jakou lehkostí se Joanne Woodward v tomto filmu převtěluje do svých třech osobností. Na konci se promění postupně ve všechny v jednom záběru a ještě do těch třech žen, které hraje vloží jiný (jižanský) přízvuk, jiný charakter, jiné pohyby, držení těla...Opravdu geniálně zahrané a oscary by si zasloužila rovnou tři. J.W. je vyjímečná herečka, ne nadarmo dostala vůbec jako první v historii hollywoodu svojí vlastní hvězdu na kalifornském chodníku slávy. (20.04.2010)

Stejně by mě zajímalo, nakolik se přes vehementní ujišťování studovaný případ doopravdy drží skutečnosti. Působivost civilního, možná zjednodušeně naivního zaznamenání jedné z prvních (počátek 50. let) seriózních psychiatrických diagnóz mnohočetné identity u mladé ženy samozřejmě stojí a padá s vynikajícím, "nepřepáleným" výkonem půvabné Joanne Woodwardové. (15.01.2018)

K tomuto staršímu snímku jsem se dostala přes knihu Confessions of Sociopath, kde se o ní autorka zmiňovala jako o ilustraci psychopatické osobnosti. Svým způsobem mohou sociopaté působit podobně, protože hrají role, které se od nich zrovna očekávají a z kterých mohou něco vytěžit, takže se může zdát, že nemají jednu statickou osobnost. Pro sociopaty ale není důležité najít nějaké své pravé já, naopak je pro ně klíčové být flexibilní a umět se pohybovat ve společenských situacích. Osobnosti Evy také vznikaly jako určitá kompenzace a reakce na její život. Jedna doplňovala druhou, přičemž vždy jedna osobnost byla ta dominantní, která si vše pamatovala a ostatní stály v pozadí a občas na chvíli přebraly kontrolu. Akorát mi přišlo trochu extrémně jednoduché přepínání mezi jednotlivými osobnostmi, jako když se přepínají kanály v televizi. "Můžu mluvit s Evou Black? Ano, už je tady." To prostě nepovažuji za reálně možné, u schizofreniků sice změna bývá někdy vyvolána nějakým podnětem, ale málokdy se dá takto řízeně kontrolovat. (10.07.2013)