Železná lady

Železná lady je dokonalým příkladem promarněného potenciálu. Famózní Meryl Streep (žadonění o Oscara bude vyslyšeno) - a to je všechno. Většinu stopáže sledujeme výjevy ze současnosti, ve kterých bývalá britská premiérka trpí stařeckou demencí a má halucinace, ve kterých se jí zjevuje mrtvý manžel. WTF? Zásadní okamžiky ze života Margareth Thatcher jsou ve filmu rozesety nahodile bez nějakých spojovacích sekvencí a jakoby omylem. A bohužel selhává i režisérka Phyllida Lloyd, jíž ode dneška zvu uspávačkou hadů. Subjektivně je film dlouhý přibližně dvě a půl hodiny (ve skutečnosti 105 min) a spíš než celovečerní snímek připomíná televizní inscenaci. Už dlouho jsem takhle netrpěl. (15.02.2012)

Meryl už je zase na té správné koleji a po šílenosti u které nejeden z jejích obdivovatelů volal v křečích Mamma Mia! ukazuje co umí. Celkem mně fascinovala nejen podobnost s M.T, ale i její správně britská english. Snímek mapuje politickou kariéru Margaret Thatcher a lehce zabrušuje do jejího dětství i soukromého života s manželem. Některé pasáže jsou doplněny o dokumentární záběry, talže to celé vlastně vypadá jako hraný dokument o významné politické osobnosti. Já jsem však očekával, že nám bude Železná lady přiblížena mnohem více a to zejména z té lidské soukromé stránky. Bohužel, Železná je i ve filmu a tak jedinou slabostí, kterou u ní můžeme spatřit je její stáří. Stáří, které vás nemilosrdně sejme a je jedno zda jste byli králem či nuzákem, zda jste rozhodovali o o osudu své země a Evropy či nikoliv. Nakonec z vás zbude věchýtech třesoucích se svalů a pohasínajícího intelektu... U takovýchto vyjímečných lidí si to člověk uvědomuje o to více. Při sledování si asi nejeden divák také nutně uvědomí, jak je takovýchto nekompromisních leaderů dnes v socialistickém světě třeba a to mluvím i o USA .. (o tom našem vládnoucím hnoji ani nemluvě). * * * (25.02.2012)

Nebýt Meryl Streep, tak film je nekoukatelný. Zasloužený Oscar za tuhle roli. Od celého filmu jsem čekal úplně něco jiného. Do 105 minut příběh Iron lady nacpat nejde a o to více mě zarazilo, když snad 30% stopáže sledujete Iron lady ve stáří, kdy ji tak trošku už hrabe. Obrovské zklamání. Tahle látka měla obrovský potenciál. (14.05.2012)

Pozitiva: Meryl Streep a její maskérský tým (stejně uvěřitelná jako pisklavá fúrie v sedmdesátých letech i jako shrbená stařenka o téměř čtytřicet let později), Jim Broadbent a on sám, a mladá alter ega titulní hrdinky a jejího manžela... a to je všechno. Jsem schopen pochopit, že Phyllida Lloyd neměla v úmyslu točit historickou biografii, ale spíš portrét baronky Thatcherové jako ženy, který měl stavět do kontrastu její velikost na vrcholu slávy, a nepříliš veselý podzim jejího života - o jehož podobu se z velké části zasloužila svým chováním a rozhodnutími sama. Bohužel vše je podáno velmi povrchně. Pár vět proslovu jejího otce, jemuž mladá Margaret zbožně naslouchá, nemůže dost dobře fungovat jako vysvětlení, proč byla hlavní hrdinka právě takovou ženou a političkou, jakou byla. Nemluvě o tom, že o dějinách britské politiky se z Železné Lady taky dozvíte velké kulové krom toho, že nějak někdy stávkovali popeláři a horníci a v podstatě všichni, že ve Velké Británii operovala IRA, a že byla válka o Falklandy. Toť vše. To, že úvodní scéna s nákupem mléka je vlastně vtip, nemáte šanci pochopit z žádného místa filmu. Objevují se pořád nějaké politicky činné postavy, jejichž jména většinou ani nezazní, i když jde zjevně o důležité lidi (míněno důležité pro děj). Vztah Thatcherové s jejími dětmi je načrtnut (respektive rozčrtnut do celého filmu) jen tak, že mladá Thatcherová zanechala své děti napospas ani nevíme čemu (byl její muž v domácnosti? měla chůvu? poslala je do internátní školy?), aby se od ní následně po čtyřiceti letech dcera nechala chladně úkolovat a mohla za ni žehlit její senilní úlety, a syn se někdy během těch let odstěhoval do Jihoafrické Republiky (možná hned v osmnácti, možná ve čtyřiceti, možná to byl špión nebo možná pekař... who knows?). Celý tento film je zkrátka a dobře úplně špatně uchopený, v důsledku čehož nemá šanci zaujmout. Nebo asi přesněji řečeno zaujmout dokáže, protože divák pořád čeká... ale jaksi se ničeho kloudného nedočká, což ho spolehlivě odrazuje od jakékoliv byť i jen částečné reprízy. Zapomnění je pro takhle promrhaný potenciál ještě zoufale mírný trest. 50% (22.05.2016)

Kupodivu mnohem více zaměřené na současný život hlavní hrdinky než období její největší slávy. Události dějin jsou tu předhazovány jen náhodně, útržkovitě a neznalec britské politiky si tak z filmu odnese spíše vědomí, že Británii kdysi vedla osamělá žena, která dnes trpí halucinacemi, než že by se dozvěděl něco o životě a politických názorech první britské premiérky. Celý film na mě tedy vyznívá podobným dojmem jako My Week With Marilyn: Výborně zahraná vsuvka do života kohosi slavného a velmi zajímavého, která je ale po scénáristické a režisérské stránce podána nikterak výjimečným, spíše zapomenutelným dojmem. Malý pokus o předpověď: Pokud film získá Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli a nejlepší make-up, vůbec bych se nedivila. (09.01.2012)