Hellou goseuteu

Zase a opět... Nešťastný kluk s prachbídnými vyhlídkami na nějaké zlepšení se snaží zlikvidovat sám sebe. Bohudík mu to nevyjde a může tak vesele komunikovat s duchy. Téma je skvělé, komický potenciál je výrazný a Cha toho dokáže využívat především ve chvílch, kdy do jeho těla vstoupí jeden z duchů. Bohužel, jak je Korejců zvykem, začne do toho plést romantická linka, která se u mnoha snímků vyznačuje bolavými vzpomínkami a Amazonkou slz. Já jsem si na takové momenty u Korejců zvykl, ale tady mi to opravdu vadí, jelikož téma je opravdu úžasné, avšak zpracování opět sklouzlo do sladkobolného kýče. A jak tady vidím, zoufalí američtí tvůrci se rozhodli i tohle přetočit pro jednoduché americké publikum. V hlavní roli však nebude talentovaný Cha, ale jakýsi předkusák. To bude určitě bomba! 70% (14.08.2014)

Kang Sang Man neví už jak dál, tak se snaží zabít. Po jednom z jeho nepovedených pokusů začne postupně vidět 4 duchy. Co jsou zač? Proč za ním přišli? Jak se jich zbaví? Proč se ho snaží evidentně dát dohromady s krásnou zdravotní sestřičkou? Možná si ještě většina z vás během filmu bude říkat co, že se to tam děje? Proč to do sebe nezapadá? Ale nebojte, na konci to do sebe všechno zapadne a možná si i pobrečíte jako já :) (12.05.2011)

Aj keď mám Tae-hyeon Cha veľmi rád, zatiaľ zostáva jeho výkon z My sassy girl neprekonaný. Aj keď je Hello Ghost milým filmom, je namiešaný zo starých známych ingrediencií, tak typických pre Kórejské komédie. Máme tu celkom originálny nápad, sympatického hrdinu, ktorý je zároveň aj tragéd, pekné dievča, kopec drobných vtipov a srdcervúci koniec. Keby som tento film videl ako prvý čo sa týka kórejskej komédie bol by som unesený. Takto som si len všímal ako obvykle výborne vydramatizovaný dej a nesentimentálnu sentimentalitu, ale niečo pamätnejšie, čo by ma prinútilo siahnuť po filme aj po druhý krát som tu nenašiel. Ale ako taká vydatná jednohubka pre emočné rozptýlenie - prečo nie. Kórejci stále vedia ako namiešať ten správny film na večer. (25.03.2013)

Velmi dobře vyprávěné: zaujmout blbinkami, nasadit brouky do hlavy, rozvinout zápletku a zapojit spousty lidí, naladit na vlnu, a nakonec otevřít oči. Jo a vymačkat z nich nějakou tu slzu. Má to jedinou slabinu. Korejci zřejmě když už si zaplatí lupen, chtějí tak dvě hodiny zábavy a víc, jinak se cítí ošizeni. Prostřih na hodinu a půl by myslím hodně seděl... (08.01.2012)

Už od úvodních sebevražedných pokusů jsem se skvěle bavil a od úvodních titulků jsem se nejen skvěle bavil, ale taky byl trochu naměkko, abych nakonec po dvou hodinách pohodové zábavy s blaženým úsměvem na rtech slzel dojetím. Je neskutečné jak nenásilně dokázal Young-Tak Kim propojit odlehčenou rovinu komedie se smutným dramatem a umíráním, jak dokázal vybalancovat jednotlivé nespojité prvky tak, aby nerušily, a v závěru je všechny dokonale propojit, dát všemu smysl, dokonale překvapit pointou a ještě vás tím dohnat k dojatému pláči. (12.07.2011)