Zamilovaní

Vývoj jednoho vztahu, který je režírován imigračními úředníky, jednou velkou louží, důvěrou a tolerancí obou hrdinů. Malý film, který je natolik ze života, že působí jako reality show točená několik let, kde se on i ona k sobě neustále vracejí, a to ať už kvůli své naivitě a přemrštěným očekáváním z lásky nebo kvůli tomu, že už prostě mohou a tak budou spolu, jak se od nich očekává. Takovej vztah a okolnosti jim v životě dokážou udělat emocionální, profesionální a hodnotovej nepořádek, že po tom všem si vlastně říkáte, jestli to za to vůbec stojí. Podle mě se jedná o skvělý film, který mě díky své formátové a vlastně i obsahové skromnosti a přirozenosti převálcoval víc, než kdejaký uslzený hollywoodský biják s mnohamilionovým rozpočtem. Takhle nějak to prostě je, akorát nevim jestli bohužel či bohudík. (Jestli toužíte po pocitové komparaci tak tenhle film alespoň ve mě vyvolal to samé jak 500 dní se Summer.) (15.11.2011)

Na začátku jsem Anně a Jacobovi fandila - díky hereckým výkonům Felicity Jones a Antona Yelchina nebyl vůbec problém věřit tomu, že tyhle dvě postavy mezi sebou mají speciální pouto. Jenže pak přišlo jejich odloučení a přestože bylo vidět, jak je ničí fakt, že jen těžko můžou být spolu, začali mi postupně být nesympatičtí tím, jak se jednu chvíli strašně milovali, pak se odloučili, pak se k sobě zase vrátili... a mezitím využívali každý jiného partnera. Jacob využíval krásnou spolupracovnici a Anna sympatického souseda. Jacobova nová partnerka o Anně alespoň ví, ale Annin nový přítel ani netušil, že je vdaná, ačkoli spolu byli půl roku! To už je dost velké svinstvo a já konci už ústřednímu páru ani nepřála, aby skončili spolu. Film končí neurčitě, je na vás, co si domyslíte, že se stane. Mě už to bylo jedno - bohužel. (02.03.2017)

Od samého začiatku sa Drake Doremus náhlivo, ale sledom hodnoverných ľudských okamihov a vedenia mladých protagonistov k civilnému prejavu púšťa do stavby krásneho romantického hradu z piesku. Jeho krehkosť ako prílivová vlna oceánu preveruje Jennifer Lawrence, ktorá osudový vzťah rozdeľuje a moju filmovú idylku rúca. Viac než scenáristickým prechmatom alebo stratou režisérskej koncentrácie, vedľajšou vzťahovou líniou s Antonom Yelchinom v snímke Bobor, kde to iskrilo na všetky strany. (28.04.2012)

On kreslí, ona píše, a ví, že k sobě patří. Hodně jemnej, lehkej, sladkej film, jako plyšovej medvídek, růžová poleva na dortu, jahůdkovej film se šlehačkou a cukrem. Pro single osamělý holky, akorát tak do peřinek, aaaach to bych chtěla tak moc zažít taky.. Fňuk fňuk, je to tak dojemný, aach. Něco takovýho bylo už natočeny tisíckrát, ale zlobit se za to nejde, protože je to zase, uz po tisicate, celkem sympaticky. (16.01.2013)

Všichni čtyři ústřední hrdinové mi jsou nesympatičtí - jak vzhledově, tak svým neracionálním a absurdním chováním. "Kašlu na vízum, kašlu na monogamii, kašlu na vhodnou chvíli na žádost o ruku, kašlu na to, že jsi ženatý" mě neskutečně vytáčelo. Čas plyne, děj se stává plytkým a nepřijde žádný zvrat. Zaujala mě snad jen hudba a prvních dvacet minut filmu. Filmy o sladkobolné lásce na dálku, která všechny (diváky) drásá, mě neberou. (11.08.2013)