Ve jménu vlasti

Showtime opakuje "Dexter koncept"; tentokrát v hávu Mandžuského kandidáta. A dle úvodu to vypadá, že i neméně zajímavě a kvalitně. Obavy z Claire Danes se rozplynou při její první scéně s Lewisem tváří v tvář. To napětí a chemie mezi nimi... Nepopsatelné. Pokud Showtime postaví celou sérii právě na tomto, mám(e) se na co těšit; zvlášť pokud se vydají cestou neočividných zvratů a nebudou se zdráhat překročit hranice politické korektnosti. S1: Pokud se tvůrci zrovna nebáli zvratů či se věnovali ústřednímu duu, tak to funguje na výbornou. To co tomu nakonec podkopává nohy je závěr; tohle mělo mít jednu sezónu. Ne, že by otevřená vrata neslibovala zajímavé peripetie i nadále, ale vše od začátku spěje k tomu jedinému momentu, který nakonec nenastane. Ani tak to není špatné. V mnoha ohledech jde i o logické vyústění. Jen... Jen tam vše od telefonátu s dcerou nesedne. Navíc vzhledem ke kvalitám a sevřenosti celé série překvapí množství nedořešeností v poslední epizodě. Je prostě na jiné vlně než díly před ní. S2: Začíná se několika oslími můstky, aby se dostali zpět do hry všichni hráči z první řady, ale jakmile se to od druhé epizody rozjede, tak je až překvapivé, co vše si tvůrci dovolí, k jakým zvratům mají odvahu a jaké tempo nasadí. Až se dostanou do momentu, kde stejně jako v minulé sérii udělají veletoč, kterým to zdánlivě zazdí, zvolní tempo a... A tentokrát neudělají stejnou chybu jako minule a tak ono příslovečné ticho před bouří plní svůj účel více než důstojné finální tečce. A pokud jsem po první sérii byl na druhou "pouze" zvědav, tak po této se na třetí regulérně těším. S3: Což byla chyba, protože třetí řada se nevyhnula (staro)novým problémům. Opět je v ní hluchá pasáž; a to hned v úvodní čtveřici epizod. Brodyho rodině je v první třetině věnováno neúměrné množství prostoru, které nemá sebemenší opodstatnění pro pozdější vývoj a je to ukázkový příklad seriálové vaty. Ona i postava Brodyho je již evidentní přebytečná koule u nohy. Škoda také, že tvůrci Carrie dostali do bludného kruhu "neuposlechne rozkaz - jedná na vlastní pěst - udělají na ni bububu". Bylo to i v minulých sériích, ale zde je to díl za dílem a tak okaté, že to funguje jen a pouze díky Claire Danes. Když se k tomu přičte, že celá série od počátku příliš očividně míří k "tomu" jednomu momentu, tak se žádné nadšení nekoná. Spokojenost však ano, protože herci to táhnou a veškeré čistě špionážní pasáže jsou stále ještě napínavé jako máloco. S4: Odproštění od rodinných i vztahových peripetií ve prospěch plného soustředění se na špiónské hrátky je jedině ku prospěchu; rázem je to nepoměrně zajímavější i napínavější, byť se nejednou více než kdy předtím projevují čtyřiadvacítkové kořeny tvůrců. Ovšem hned několik epizod a pasáží (vesměs komplet 6. - 11. epizoda) je tím vůbec nejlepším, s čím doposud Homeland přišel a tak se i ona nevyhnutelná vatózní výplň v některých dílech dá bez problémů snést; zvlášť když tentokrát nenudí, byť zdržuje a zapříčiňuje mnohdy nevyrovnané tempo. S5: Sezóna, která dojela na povinnost mít dvanáct epizod. Kdyby si vystačila s polovičním rozsahem, tak je v ní materiál na vůbec nejlepší řadu, ale takto byla nacpána vatou, která vyznívá do ztracena, snaží se být aktuální a vůbec je k uzoufání... Výplňková a tak nutí dělat postavy neskutečné hlouposti kolem sto a jednoho MacGuffinu. Nejhůře to v tomto ohledu odnese Quinnova linie, ale ušetřena nezůstane žádná. Škoda, základ je totiž výtečný i sympatický, ale to vaření z vody to poslalo do kopru. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 3/5 | S4: 4/5 | S5: 3/5 (06.10.2011) (méně) (více)