Simonův vesmír

Rain Man, Lužin, Shaldon Cooper a Simon a jiní autisti, ke kterým patří i lidé s Aspergerovým syndromem, jsou zábavní (občas) jenom ve filmech a seriálech. V realitě je život s nimi spíše nudou nebo utrpením - mám na mysli těžší formy autismu. Bylo by zajímavé zjistit, zda procento autistů v populaci stoupá v porovnání s minulými stoletími nebo jsme svědky jen zdánlivého nárůstu hlavně v důsledku definice a diagnostiky těchto forem fungování lidského mozku (záměrně se vyhýbám označení "porucha"). Každopádně bylo by naivní se domnívat, že současný svět a moderní civilizace nemají žádný vliv na lidské geny. Vždyť i genetika již dnes potvrzuje, že genotyp + prostředí = fenotyp. Krátce řečeno, tito lidé v lidské společnosti jsou a dokonce si získávají u filmových diváků nejen pozornost, ale i jistou popularitu. ___ Simonův vesmír je příjemný, spíše teenagerovský film, který moc nenadchne, ale ani moc nezklame. (10.12.2011)

Bolo to veľmi svieže a pohodové ... to, že Simon má Aspergerov syndrom a v hlave veci, ktoré my obyčajní ľudia nikdy nepochopíme, a to, že jeho brat Sam mu vlastne obetoval svoj súkromný život, to je síce prítomné celý film, ale akoby na druhej koľaji ... veľmi dobre sa na to pozerá, lebo všetci herci sú veľkí sympaťáci a je tam parádna muzička. (10.06.2015)

Moc pěkný příběh dvou bratrů, z nichž jeden trpí Aspergerovým syndromem. Je velmi chytrý, ale příliš dobře nechápe, základní lidské city a nesnese doteky. Příběh je plný naprosté přirozenosti od vtipů, až po lásku, ať už bratrskou nebo přátelskou a člověka film tak nějak po celou dobu nutí se usmívat. Viděno v rámci Zahraniční výzva 2016 / Švédsko (26.02.2016)

No, na to, že je to film o klukovi s poměrně nepříjemnou nemocí, to byla celkem sranda. Moc se mi tenhle film líbil, protože to bylo příjemné prostředí, i postavy (až na Simona, samozřejmě) se chovaly jako v normálním životě a byl tam ten již zmíněný vtip. A pak dvě malá plus - na Sama se dobře kouká a švédština je legrační jazyk. :-) (26.08.2012)

Když někoho máme rádi, nebo možná dokonce musíme mít rádi, protože ten druhý nemá nikoho jiného než nás. A naše životní volby jsou neustále ovlivňovány jím. Když si i partnera musíme vybírat ne podle našeho úsudku, ale podle úsudku toho, za koho máme (bohužel) zodpovědnost. Přitom svého partnera milujeme. Jenže láska nemá přednost před nutností starat se... Není to zrovna můj případ, to ale neznamená, že mě to neuvěřitelně nedojalo. A možná to nakonec nebylo tak jednoznačné. Ta holka byla sobecká. Nejde přeci dávat ultimáta. Nemůžete opustit potřebné. Ti silnější se musí přizpůsobit, ti slabší to totiž nedokážou, ani nemůžou. A přitom vím, že bych se na jejím místě zachovala stejně. Tak, jak se mi to hnusí. Ten film ani náhodou nebyl o ní. Spíš o dvou skvělých bratrech, kteří dělali, co bylo v jejich silách. Vnímala jsem to, že to je o nich. Okouzlili mě. Ale v mysli mi stejně nejvíc zůstala ta sobecká ex. Nechci být jako ona a taky už nikdy nebudu.Tečka a za tečkou ještě..2..tečky. (16.04.2014)