Milí lidé

Tak...no...nemůžu říct, že bych se nebavil. Ale zas to neni žádnej zázrak. Ve vší tý úchylnosti je málo autentičnosti a tudíž to neni ani tak šokující, abych měl pocit, že to byla zajímavá a výjimečná podívaná.. A podobný mezilidský propletence jsem už viděl hodněkrát. Ve filmu. Celkově - moc náhodný, moc přitažený za uši. Poslední scéna je asi vážně nejlepší, i když zároveň i nejvíc přitažená za uši. Vzhledem k okolnostem. Postavy se chovají nereálně a nelogicky, takže to celý chvílema fakt působí i samoúčelně. Navíc, příde mi trochu jako by tvůrci opisovali z americkýho Štěstí (http://www.csfd.cz/film/8575-stesti/). Ale herci perfektní, ty musim pochválit. (13.08.2012)

Zpočátku to vypadalo slibně; pak se to ale zvrtlo v další přehlídku bizarností, která ještě k tomu postrádá nadhled (až na pár - doslova pár - okamžiků), a mě už ty neustálé sondy do života sexuálních "odchylů" a jejich zážitků nudí. Škoda, některé momenty byly silné. Méně by bylo více. O tom, že je "spaluje" touha, by se taky dalo pochybovat, a vůbec nechápu, proč tady většina uživatelů vychvaluje konec. Trochu mi to, vyzněním i strukturou (paralelně vyprávěné příběhy, které se v jednom či více okamžicích protnou), připomíná české pokusy o dramata z let cca 2001 - 2006. (20.05.2014)

Smukke mennesker je velmi depresivní film. Vězte, že pokud si k němu připravíte popcorn, zaskočí vám v hrdle. Ne, ani Heimlichův zákrok nepomůže. Snad kdybyste si vylomili nohu z kyčle, snad kdybyste si zarazili sanici, pak, možná, zarputilá kukuřice vyskočí. Po dokoukání budete mít nutkání zabalit se do cukrové vaty a prostým lízáním se dopracovat ke smyslu života. Je jím láska? Po zapnutí filmu se vám může stát, že vaší myslí potáhnou myšlenky na to, že hledíte na nejlepší a zároveň nejhorší film svého života. Dánské odhodlání dát světu i něco jiného než depresi končí depresí. Smukke mennesker, světe zboř se, končí happy endem. Dánským depresivním happy endem. Ale tak to prostě je. (14.09.2012)

Dánové dělají něco dobře. Jako jeden z mála národů žijí v hlubokém smyslu v míru s vlastní směšností, nesmyslností života a celkovou beznadějí. Ne jako třeba britové, kteří se naoko všemu vysmějí, ale v jádru se berou smrtelně vážně, nebo francouzi, z jejichž osvobozující dekadence zůstalo akorát pár básnických sbírek. V severské depresi je autentické přitakání životu. Je to paradox, ale i díky tomu se Dánsko umisťuje na předních příčkách World Happiness Indexu. Severská deprese má víc ducha než americký sen. Tenhle film je toho oslavou. (Krom toho diváka neobtěžuje patosem nebo expozicí.) (11.07.2021)

V nejnudnějších a nejobyčejnějších kulisách se odehrává nejzajímavější a nejzvrhlejší příběh poslední doby. Velice sem ocenil že přes kameru není tmavý filtr a většinu filmu neprší. Film tak není ani přehnaně vážný ani lacině depresivní. Režisér prostě jen nahnal čtveřici ultradivných postav do příběhu který mohl skončit jen jedním způsobem a já byl příjemně překvapen, že tak opravdu skončil. (06.10.2014)