Inherent Vice

Během sledování obou filmů, kterými jsem načal rok 2021 (právě Skrytá vada a Obřad N. Ošimy) jsem nabýval dojmu, že se míjím s kontextem. Že tyto filmy nevznikaly pro mě (Evropana, který si nepamatuje nic než, co se dělo před začátkem třetího milénia), že jejich účinek musí být lokálně podmíněn. Či ještě jinými slovy, že kdybych byl Američan (potažmo Japonec), tak by nedalo tolik práce porozumět, že by vše bylo samozřejmější, nakonec si definitivně sedlo (čímž by mě posadilo). Hmm, teď však, když si čtu vaše komentáře a scrolluji vaše hodnocení (teď promlouvám k svým oblíbeným), tak si říkám, že to byl vskutku jen dojem, stalo se jen a pouze to, že jsem narazil na své divácké limity (je to otázka intelektu? všeobecných či zvláštních znalostí? empatie?), oba ze zmíněných filmů v sobě zřejmě nesou cosi univerzálního, tedy nic nebrání tomu, aby si z nich něco odnesl i Středoevropan. Další (a nejen další) slova jsou asi zbytečná, vždyť si to sami můžete ověřit, že ano! ___ Proč 4*, přestože je Skrytá vada prvním (a tak také jediným filmem) PTA, ke kterému se nemám chuť vrátit? Zafungoval na mě za a) faktor Phoenix a za b) faktor Pynchon. a) Myslím, že stačí napsat, že Joaquin čím dál hlasitěji klepe na dveře mé herecké TOP 10. b) Po všech těch debilních konspiracích, kterých jsou plné internety, je rozkoš rozplétat konspirace pynchonovské (Nikdy nevěřte zubařům!). 70% (07.01.2021)

Od prvého momentu ako som sa dopočul, že Anderson ide točiť detektívku som bol nedočkavý. Potom prišli prvé plagáty, trailer a ja som si hovoril, že to znova bude retro v štýle Boogie Nights, ktoré zbožňujem. Ale aj napriek tomu som sa k filmu nejako nemal. Teraz som si ho pozrel a som úprimne sklamaný. Andersona má zafixovaného( až na jeho krátkometrážne prvotiny), ako sofistikovaného autorského režiséra venujúcemu sa vzťahovým zlepencom a keď aj nie, tak aspoň svoje postavy vedie v ústrety silnej myšlienke, podfarbenej formálne prešpikovaným vizuálnym obrazom. Inherent Vice nemá ani poriadnu atmosféru, roztrieštenosť motívov sa podpisuje na dynamike a zrozumiteľnosti a aj napriek tomu, že sa tu vyskytne množstvo zaujímavých postáv, pod ich kožu sa nedostaneme. Všetko je centralizované okolo postavy Phoenixa, čo by nebolo na škodu, keďže herecky je tu znova výborný, ale v celej tej plejáde motívov a postáv pôsobí ako brzda. Od polovičky mi vlastne bolo jedno čo sa tam deje a čo sa tam ešte stane a ani to výrazne vyvrcholenie neprišlo. Elswit až trestuhodne nevyužitý, rovnako aj soundtrack, ktorý bol u Andersona vždy zárukou solídnych songov a fajn scén. Možno nie také hrozné ako sa javí, ale fakt som mal problém to dopozerať. Strašne ma to nudilo. (23.09.2015)

Paul Thomas Anderson. Nádherné postery. Nahá sexy Katherine Waterston (podávající vzrušující dialogy, při kterých bych se zachoval přesně jako Joaquin Phoenix, prostě si to zezadu po desíti minutovém dialogu o sexu zasloužila) všechno nahrává geniálnímu snímku, který mně opět odrovná, ale bohužel všechno vyšumělo do prázdna. Barevně podkreslené, dialogově plné, ale emocionálně tak chladné, že to Andersonovi nezbaštím, ale přesto se těším na Mastera, protože Anderson dokáže zklamat pouze jedenkrát za pět let. (08.11.2015)

Film o generaci rodičů samotného PT Andersona (film se odehrává v roce jeho narození) je po boku Nejhledanějšího muže a Map ke hvězdám tím nejzajímavějším a nejlepším z celého loňského roku, včetně mimo-hollywoodské produkce (a všechny tři filmy svým způsobem mluví o Americe... a všechny tři filmy svým způsobem přehlédli na Oscarech). Zfetovaná matka Amerika aneb s Larry "Doc" Sportellim triviálně řečeno: "Jak dlouho už pracujete pro Golden Fang?". "Peace" + vztyčený prostředníček knižním vydavatelům - Pynchona je tu málo! (a repete distributorům - proč to nešlo do českých kin!?) Skvělá filmařina, skvělá komedie, skvělá hudba a především krásný film o lásce! (26.04.2015)

Sorry, Paul Thomas Anderson, ale tentoraz sme sa úplne minuli. Až tak, že sa mi strácaš z dohľadu. Táto prehúlená dráma? komédia? krimi? alebo čo to vlastne bolo išla mimo mňa. O čom vlastne je ani nedokážem popísať. Celý dobu sa tu húli, chvíľu to vyzerá, že by Inherent Vice mohol mať aj nejaký príbeh, ale nie, nie je to tu. Nie je tu vôbec nič, akurát to je totálne prehúlené a hlavne neujasnené. Nepomáha ani lákavé herecké obsadenie a tých 149 minút je skutočne prehnane veľa. Dialógové filmy mám rád, ale najprv musia mať nejaký zmysel, ja som ho v Inherent Vice nenašiel a po prvých prehúlených 20 minútach ani nemal chuť hľadať. A nikto má nepresvedčí, že toto mal byť nejaký intelektuálny zážitok ... možno tak keby som si dal pred sledovaním špeka alebo radšej aj dvoch. Hodnotenie tento krát s rezervou, vyjadruje skôr môj odmietavý postoj k tomuto filmu než by odrážalo akékoľvek jeho kvality, odmietol som ich tu totiž hľadať. A už som spomínal aké to je prehulené? (17.03.2015)