Inherent Vice

Lynch-Big Lebowski-současný Mallick-Polanski. Nádherně vybrané to nejlepší z mistrů; hned jak se po pár minutách rozehráli Can, bylo mi jasné, že se mi to bude velice líbit. Z Lynche máme všechny tajemné ženské postavy (přehršel jmen mi chvílemi připadal jako ve Všech prezidentových mužích), od Coenů hlavního hrdinu, z Mallicka záběry a voiceover a z Polanského tu neustálou nejistotu, jestli to celé není jen halucinace, paranoia, trip. Které postavy vlastně jsou naživu a které ne, kde jsme se až příliš sjeli spolu s Docem. Konec mohl být klidně takový, že zatímco sedí Doc v závěru v autě před domem, mohla se objevit ruka s pistolí a popravit ho. A stejně by mi to dávalo smysl. Už se těším napodruhé. A chtělo by to plátno. (01.09.2016)

PTA má Pynchonove knihy rád (do jednej scény z Majstra sa mu už podarilo prepašovať pasáž z V.), ja tiež, v názore na zmysel ich sfilmovania by sme sa však nezhodli. 95% z toho, čo je v románe, vo filme chýba a je doňho v zásade neprenositeľné. Niečo sa tam dostane cez voiceovery, ktoré sú ale len čítaním z knihy. Zmätené reakcie mnohých komentujúcich naznačujú, že to zásadne nepomohlo. Základná kostra príbehu a pokus o prevod niekoľkých pamätnejších epizód z knihy do filmovej reči je málo a zároveň asi maximum možného. (18.11.2023)

Natočiť dvaapolhodinovú detektívku, kde nie je nikomu jasné, čo sa deje, najmä nie vyšetrovateľovi a tým pádom ani divákovi, je umenie. Napriek tomu som získal klamný dojem, že všetko zrejme do seba zapadá a že všetky scény sú zoradené za sebou presne tak, aby to čo najlepšie vyhovovalo príbehu. Atmosférou a dobou to možno pripomenie Boogie nights, ale Anderson sa aj tak ocitá na úplne novom území a výsledkom je jeho najkomplikovanejší a možno aj divácky najťažší film kariéry. Niet divu, že sa ho naši distribútori zľakli, ale práve v kine by to bol ten pravý vťahujúci zážitok. Pozor, keď sa zjaví nejaká herecká superstar, neznamená to, že jej postave dá scenár zrazu veľa priestoru, znamená to iba, že každý chce hrať vo filme P.T.A. (28.11.2016)

Vymaštěnější scénář jsem už dlouho nepotkala. Dialogy těžké a zpomalené, dikce až nesnesitelně flegmatická, což vedlo k tomu, že vzrušující pašerácký Zlatý Tesák vyzněl jako nuda a jehož "dalekosáhlý" význam se vytratil a zcela rozplynul po první minutě. Herecké talenty utopené ve sračce vyfetovaného pozérství. (23.03.2016)

Paul si tímhle filmem řekl definitivně o místo v moji režisérské topce. Vlastně, když se tak nad tím zamyslím, vůbec nechápu, že už jsem ho tam neměl dřív. Hluboce se za to stydím, rdím se, červenám se a sypu si popel na hlavu. Všechny jeho filmy z poslední doby jsou pro mě perfektní a tenhle není rozhodně žádná vyjimka. Joaquin spolu s dalšími výbornými herci a velmi netradičním příběhem ukázal, že i když vlastně vůbec nevím, o čem to celé bylo, je můj výsledný zážitek téměř maximální. A to se v poslední době podařilo jen málo komu. (15.04.2015)