Inherent Vice

Natočiť dvaapolhodinovú detektívku, kde nie je nikomu jasné, čo sa deje, najmä nie vyšetrovateľovi a tým pádom ani divákovi, je umenie. Napriek tomu som získal klamný dojem, že všetko zrejme do seba zapadá a že všetky scény sú zoradené za sebou presne tak, aby to čo najlepšie vyhovovalo príbehu. Atmosférou a dobou to možno pripomenie Boogie nights, ale Anderson sa aj tak ocitá na úplne novom území a výsledkom je jeho najkomplikovanejší a možno aj divácky najťažší film kariéry. Niet divu, že sa ho naši distribútori zľakli, ale práve v kine by to bol ten pravý vťahujúci zážitok. Pozor, keď sa zjaví nejaká herecká superstar, neznamená to, že jej postave dá scenár zrazu veľa priestoru, znamená to iba, že každý chce hrať vo filme P.T.A. (28.11.2016)

Předně chci říct, že s P. T. Andersonem nemáme moc dobré vztahy, přesto jsem se uvolila dát mu, hlavně kvůli Joaquinu Phoenixovi, ještě šanci. A tak jsem si musela projít prapodivnou hippie neo-noirovkou, s permanentně zhuleným Philem Marlowem - vzezřením napůl zvíře, napůl člověk - který svou roli pojal jako exhibiční představení... ono to jinak snad ani nešlo. První hodinka baví, trochu zmatek ve jménech a osobách, ale pak jakoby do sebe všechno začalo humorně zapadat i přes dojem, že si Anderson dělá s divákem naprosto co chce... nu, a jemu se to dokonce líbí - možná i díky atmosférické směsce hudby, možná díky čistě náhodné podobnosti zápletky z "Rozpuštěného a vypuštěného", ale čeho je moc, toho je příliš a tak se děj druhé poloviny zdá delší, než ve skutečnosti je a dosavadní zábava se může začít poněkud zajídat... Za mě ať si napříště P. T. Anderson točí jen pro domácí promítání, protože na tohle mu sere Zlatej tesák. (27.03.2015)

Do detailu vypiplaná konverzační komedie, která je moc dlouhá, ale zkrátit by ji nešlo. Pynchon je mistr jazyka, vytříbených slov neužívá zrovna střídmě, přesto jsou jeho dialogy přirozené, plné ostrovtipu a skrytých narážek. Anderson tohle ctí a snaží se o maximální věrnost originálu. Jeho režisérský um je podepřen kvalitními hereckými výkony, skvělou výpravou a znovu připomínám ohromnými detaily, které se starají o hodně z oné komediálnosti této jinak multi-žánrové detektivky. Běžným filmovým konzumentům ale silně nedoporučuji. What's Up, Doc? (18.02.2015)

Vadí mě když si režisér natočí film jen pro sebe. Režiséra Andersona jsem měl v předchozí tvorbě rád. Ale nemůžu jít cestou na kterou se v poslední době vydává. Už Mistr byl u mě hodně na hraně a tohle jsem pro změnu vůbec nepochopil. Co deset minut solidnější krátký vtípeček nezachrání tu hroznou dvou a půl hodinovou nudu. 30% (05.06.2015)

80%. Špičková sofistikovaná komediální kriminálka s řádnou dávkou trávy, heroinu a rajského plynu, která vzdáleně připomíná zmodernizovanou do noiru laděnou detektivku z dob postklasického Hollywoodu, místy se opírajíc (asi nechtěně) o legendární Chinatown (charaktery i vývojem), a ať už čerpá atmosféru z čehokoliv, je jí tam tolik, že by se dala od začátku až do konce sekat mačetou. Paul Thomas Anderson válí, Phoenix a ostatní jakbysmet. Inherent Vice nesmíte brát moc vážně, protože je místy až agresivně absurdní, tak, jak je u Andersona typické (třeba u Boogie Nights nebo Magnolia); jedině když na něj budete koukat s nadhledem vás semele jako sarkastická satira ve vážnějším obleku, která byla tvořena s notnou dávkou očividného entuziasmu, znovu, jako je u Andersona zvykem. Že pak lze i jemnější narativní nedostatky odpustit. Hodně lepší čtyři. (17.02.2015)