Zimní příběh

Trailer je za pět hvězd a mohla bych si ho pouštět třeba pořád dokola. A to hlavně proto, že je to vlastně sestřih těch nejkrásnějších scén z celého filmu. S filmem samotným je to už o trochu horší. První část byla úžasná, a navíc romantika jako prase. Druhá část mě zklamala, nebo aspoň nenaplnila tak, jak bych si přála. Problém je hlavně v tom, že spolu ty dvě části tak nějak nedávají smysl. Ale nádherná hudba, Colin Farrell a božský Russell Crowe v roli "nadčlověka", z toho i tak udělali jeden z těch lepších filmů. I když nejkouzelnější byla stejně Jessica Brown Findlay a ta její fantastická přirozenost. 3,5* (18.02.2014)

Dočetla jsem se, že knižní předloha je prý nezfilmovatelná. Zatím jsem s ní neměla tu čest, ale asi na tom bude něco pravdy. Zvláštní příběh s pohádkovými prvky, divným peklem s ještě divnějším Luciferem (Smith se mi zkrátka do téhle role vůbec nehodil) a docela nesmyslnou pointou. Úchvatná je ovšem hudba (z velké části od Zimmera, jak jinak ;)) a Jessica Brown Findlay, která by si zasloužila roli nějaké víly. (20.12.2014)

Uměle nablýskaná a falešnými drahokamy posázená dojička citů, která na mě naprosto nefungovala. A to se jindy dojímám u kdejaké kraviny. Prý se v tom třpytí hvězdy a brilianty? Pche! Obyčejná bižuterie. A mimochodem – ani kulervoucí kecy o tajemstvích vesmíru a neuchopitelnosti Božího plánu samy o sobě neudělají dobrý film. Omluva všem citově rozbouraným fanouškům tohoto Zimního výběhu, ale já si odnesl z filmu hlavně tato mravní ponaučení: Když budete chodit bosí po sněhu, nedostaví se osvícení, ale jen zápal plic. Ani Luciper už na dnešní zkažený svět nemá koule a je z toho dost frustrovaný. I andělé můžou být pěkné svině (a traviči). Pokročilé souchotiny se léčí odborně provedenou penetrací. Sice to nezabere, ale nemocná panna v posledním tažení si díky šikovnému lékaři ještě aspoň užije. Russel Crowe umí dělat opravdu hnusné ksichty (a z neznámých důvodů ho děsně sere Colin Farrel - fakt jsem nechápal proč :-) No, a to hlavní - pro každou zrzavou dívku jednou přijede princ na bílém koni, který slyší na jméno Šemík. Ne ten princ. Ten kůň! (20.02.2014)

Mohl to být nádherný romantický snímek plný kouzel, který se postaví po bok Život je krásný Franka Capry nebo Hvězdného prachu. Story na to Zimní příběh rozhodně má. V ději se míhají hvězdy dohlížející na lidstvo, osudovost, andělé a démoni, okřídlený kůň a krásná rusovláska. Jenomže Akiva Goldsman ke své režijní prvotině přistoupil neinvenčně a rutinérsky, a filmu chybí dynamika, tah na branku a stejně tak i emoce, kterých mohl mít doslova plné kyblíky. Nevyvážené tempo diváckému prožitku nijak nepřidává, stejně tak nemastné – neslané a klišovité herecké výkony všech zúčastněných s výjimkou koně Lista a Russella Crowea, který naopak nemile přehrává, takřka v duchu posledních rolí Marlona Branda. Goldsman tak doslova mrhá nádherným příběhem, balancujícím na hranici městské fantasy, pohádky a magického realismu, plným krásných motivů a dobrých nápadů. Celou dobu tak máte při sledování filmu pocit, že si co nejdříve musíte obstarat slavnou románovou předlohu Marka Helprina. A poslouchat při jejím čtení povedený soundtrack z not dua Hans Zimmer – Rupert Gregson-Williams. (12.02.2014)

Jeden z těch filmů, který může být hodnocen jednou nebo pěti hvězdičkami, neboť o zážitku rozhoduje přístup. Pokud k němu budu přistupovat jako k matematice bude pro mě utrpením. Příběh je nelogický jako celek i každý okamžik zvlášť. Od plaváčkovského prologu, přes svérázné pojetí tubery, kde realitě neodpovídá jediný prvek, nesmyslná a nikým nedodržovaná pravidla boje andělů a démonů, nesmyslného Willa Smitha, hlouposti v logice, časové posloupnosti, i jednotlivých situacích a dialozích, které scénář deformuje a kroutí tak, jak mu vyhovuje bez ohledu logiku. Nebo si toho nemusím všímat a mohu k filmu přistoupit jako k poezii. Jako k nádherně emotivní básni, která odvrhla okovy logiky a zemské přitažlivosti, aby mohla na křídlech fantazie přinést příběh o zázracích, o hvězdách, o věčném boji dobra se zlem, andělech a démonech, o tom, že lze někoho milovat tak bezmezně, že nemůže zemřít. Volil jsem druhý přístup a film se mi bohatě odměnil. Nabídl mi několik čarokrásných slok, magickou atmosféru, vrchovatě emocí a nádherných scén, které vhání slzy do očí. Ať už je to aktivování spícího agenta v knihovně nebo polibek pro zakletou princeznu. A k tomu jako bonus okouzlující Jessicu Brown Findlay, která má daleko do klasických hollywoodských fiflen a vyzařuje tolik energie, že jsem se nedivil tomu, že se musí občas jít zchladit. Film, kde si zkrátka můžete vybrat. Roztrhat ho na kusy argumenty, nebo se vznést na křídlech emocí? Matematika nebo poezie? (15.02.2014)