Frankenstein

Danny Boyle použil spoustu moderních hraček a známý námět. S nepřeberného množství možností jak uchopit klasickou látku si bohužel vybral to nejméně zajímavé a stokrát použité interpretační hledisko - tvůrce stvořil monstrum, monstrum je však lidštější než tvůrce. Těšil jsem se na sofistikovanou moderní hru na motivy Frankensteina s hudbou Underworld a s Bededictem Cumberbatchem v roli monstra (verzi, kde hraje monstrum Johny Lee Miller jsem samozřejmě neviděl), místo toho jsem dostal předvídatelnou konzervativní a ne příliš nápaditou divadelní adaptaci s místy opulentní a místy minimalistickou výpravou. Cumberbatch a Lee Miller jsou bezpochyby skvělí herci, Underworld vyrábí zajímavý zvuk, ale dalo se z toho vytáhnout mnohem víc. Mám pocit, že Boyle jako režisér spíš zklamal - kvality hry stojí na ostatních. Nejprve uvede celé představení fyzicky-divadelním vstupem Cumberbatche zpodobňujícím zrození monstra, poté pokračuje místy zábavnými fragmenty jeho duševního vývoje za spolupráce dalších postav, přičemž si dost nesmyslně střihne téměř muzikálovou scénu s polovinou hereckého ansáblu jejíž hlubší smysl mi zcela uniká (lacině efektní záležitost). Setkání monstra a jeho stvořitele doktora Frankensteina stanovuje jejich vztah a motivickou rovinu celého vyprávění, tedy onu dualitu lidskost nelidského a vice versa, načež se toto téma až do konce místo dalšího rozvíjení pouze do omrzení opakuje a neustále vysvětluje, jako by na tak jednoduché struktuře šlo postavit moderní adaptaci v 21. století a čekat velkolepé ovace. Dost odbytá záležitost, což je škoda už jen pro ten vysoký herecký potenciál, za který dávám tři hvězdičky. (20.03.2011)

Dost možná by za zhlédnutí stála i druhá alternace, bojím se však, že Benedict Cumberbatch by scénu ovládl tak i onak, a to i přestože Jonny Lee Miller jinak není vůbec špatný. A to je dost zásadní chyba. V mnou viděné verzi tak sice excelovalo monstrum, kdežto samotný Frankenstein až na pár momentů nestál ani za řeč. Zklamání to ale není jediné, i od samotného autora adaptace jsem čekal více, než jen konzervativní a ve finále tuctové představení. Z šedi tak vynikne pouze několik scén opírajících se právě o živelné herectví Cumberbatche a zbytek působí pouze jako křoví, čemuž rozhodně nepomáhá ani nucený, typicky divadelní humor. EDIT: Jak píše DaVID'82, pocitově správnější se zdála být a nakonec i je právě opačná alternace. Jonny Lee Miller se sice nezdá být v roli stvoření tak obratný jako Cumberbatch, který zase v roli zde plochého Frankensteina nemá dost prostoru vyniknout, avšak oba se takto alespoň "zprůměrují" a celé představení mnohem lépe odsýpá. Ani tak se ale nemůžu ubránit dojmu, že sílu předlohy této její adaptaci bere hlavně její dramatizace, která ze své podstaty ani přes nesporné výhody nemůže jít tak hluboko, jako by si kniha zasloužila. (03.03.2014)

Frankenstein je moja obľúbená kniha a asi práve preto som veľmi kritický voči všetkým filmom o ňom a jeho monštre. Táto verzia by mi asi ale nesedela aj keby som ju nečítal vôbec. Videl som verziu kde bol Cumberbatch monštrum, i keď si osobne nemyslím, že by vyzeral v tej druhej verzii pôsobil sympatickejšie... (24.08.2023)

Aj častejšie by som chodila do kina na záznamy zahraničných divadelných hier. Frankie mal úžasné svetlá a hudbu, bolo dobre počuť, že je to Underworld, v spojení s Boylom ale nejde o veľké prekvapenie. Videla som verziu s Millerom ako monštrom, ktoré poskytuje viac hereckého priestoru na prejav ako Frankie, teším sa, že Nostalgia plánuje aj verziu s monštrom Benom. Knihu som čítala niekedy na strednej, adaptácia bola podľa mňa výborne urobená a skvele zahraná. A najmä poskytla ten pocit, že skutočným monštrom nie je monštrum ale človek neschopný citu. Bla bla, patetické, ale o to pri vykreslení vzťahu medzi Frankiem a jeho monštrom podľa mňa ide. (Nostalgia - IFFBA - 9.11.2013) Tak sa mi podarilo vidieť aj verziu s monštróznym Benedictom a som spokojná. (Nostalgia - 18.1.2014) (17.11.2013)

Když zvěsti nelžou. I kdyby National Theatre Live existovalo jen proto, aby nám zprostředkovalo srostlou hereckou dualitu, stálo by to stonásobně za to. Frankenstein totiž nejen v mnou zhlédnuté variantě Cumberbatch = The Creature, Miller = Victor přesahuje divadelní mantinely, řeže do diváka hrubou silou, odlehčuje na nečekaných místech, vizuálně podmaňuje a dopadem mě rozkládá tak, že nemám ještě druhý den slova. Nejomamnější cesta z čistoty do temnot a nejen díky ústřednímu dvojitému výkonu také povýšení věčného příběhu na dojemnou nesmrtelnost. (15.11.2018)