Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.

Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).

Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (231)

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Docela zajímavý film, který mě ovšem dost často pekelně nudil až jsem u něj usínal. Nejvíc mi na tom vadilo, že hororová stránka snímku hodně ustoupila komediálním prvkům a několik pasáží bylo úplně o ho... Přesto jsem se dodíval až úplně dokonce a nelituju toho. Akorát vím, že tohle si moc často pouštět nebudu. Čekal jsem trochu víc masakru a dočkal jsem se jen dvou vražd. Když teda nepočítám tu povodeň na konci. Nejsrandovnější byla ta sebevražedná borka. ()

obitus 

všechny recenze uživatele

Jeunet a Caro se teprve rozjizdi k neprekonatelnemu Mestu ztracenych deti, ale i tak to stoji za to. Vizualni stranka je naprosto uchvatna, zlutohnede ladeni proste nema chybu a kamera caruje. K tomu vsemu uchylny, ale presto laskavy humor reziserske dvojice (Auroriny problemy nemaji chybu) a vyborny vykon prakticky vsech hercu, v cele s Pinonem. Skoda, ze pribeh je misty az moc jednoduchej a pomalej. ()

Reklama

Lacike 

všechny recenze uživatele

Paradna a neskutocne originalna postapo komedia s mnozstvom bizardnych postaviciek a ich mikropribehov odohravajuca sa v jednej bytovke v ktorej maju dostatok jedla aj napriek tomu, ze zvysok sveta hladuje. Odkial sa berie to jedlo a kam miznu novi podnajomnici? V centre filmu je zabavny sympatak Dominique Pinon a roztomila Marie-Laure Dougnac medzi ktorymi to iskri hned od zaciatku. Z ostatnych postav vyzdvihnem este neskutocne sexy Karin Viard a chuderu, ktora sa snazi spachat samovrazdu na x spôsobov a zakazdym neuspesne. Film je plny ciernohumornych scen podanych v nadhernom vizualnom spracovani. Nechybaju ani hratky so zvukom, kedy su do rytmu nastrihane rôzne cinnosti postav a cele to tvorí zabavnu symfoniu. Ten film je neskutocne hravy, originalny a zabavny. 10/10. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

V tom baráku nezůstane centimetr, který by film neprozkoumal. Hlasy se přenášejí skrze prázdné vodovodní trubky, stoupačkami šplhají guerillové kanální kommandos, přes vzdušné roury se nese zvuk ostření nožů a pokud na to někde hupsne na staré rozvrzané posteli, jejich tempo jednoduše určí rytmus celého domu, protože zvuk skřípajících pér se nese komínovou šachtou po celé stavbě. Kdo někdy bydlel v Paříži ve staré bytovce, okamžitě pochopí, kde se tohle pojetí v autorech bere. Já jsem jednou bydlel takto týden v laciném hotelu, kdy jsem trávil většinu času pátráním po tom, proč můj pokoj smrdí jak hnijící odpad. Po dvou dnech jsem objevil pod postelí zející trubky, co vycházejí z podlahy a vedoucí bůhví odkud, ze kterých se zápach linul. Každé ráno jsem je ucpal toaleťákem a každý večer jsem je našel zase průchozí a toaleťák v koši. Pokojová služba na pána. Každopádně na Delicatessen je stále silně vidět, že Jeunet a Caro jsou původně animátoři, protože i všichni ti živí herci, co se potulují po tomhle morbidním domečku pro panenky, jednají jak cartoonové postavičky, vypadají tak a film je povětšinou i takto snímá. Nicméně film může vždycky posloužit zejména jako katalog pozic, do kterých lze položit kameru. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Najpodivnejší snímok aký som videl za veľmi dlhú dobu a zároveň jeden z mála snímkov, ktorý ma dostal hlavne po formálnej stránke. Vo filme sa ocitneme v najčudnejšom postapo svete, aký si len viete predstaviť, pričom o samotných príčinách alebo okolnostiach neviete zhola nič. Divák je hneď vtiahnutý do bizarného deja plného ešte bizarnejších postavičiek, medzi ktorými sa ako taký svetlý dekadentný lúč z iného sveta (zjavom aj charakterom) vyníma postava D. Pinona. To všetko je zabalené do zvláštnej, hypnotickej atmosféry a zaujímavého farebného filtra. Jednoducho z každého kúta vykúka na diváka čudesnosť no zároveň aj kus originality. 85/100 ()

Galerie (56)

Zajímavosti (3)

  • Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)

Reklama

Reklama