Áno, šéfe!

Neúnavný brainwashing o nekonečném vaření a kurvení výživových hodnot jídla a oceňování restaurací, kde bych nenechal zdarma najíst ani smradlavého mongola z ulice, musel probíhat i na východ od Brna, v krajině oněch vtipně skoro-česky mluvících podtatranů. Nemáte vlastního kuchařa? Nevadí! Jebněte tam českého, a ono se to ve výsledku ztratí. Stejně se budou dokola řešit úplně stejný hovna a ještě po vzoru české produkce se vypípají všechna sprostá slova, aby se při nějaké obyčejné prdeli, občas znějící píče, nekončící spršce hoven a úlevných kurev a kokotů, nějaký stále pro daný pořad nezletilý fracek v šoku nepřibarvil proudem snad ještě hnědého převařeného oběda své nedávno koupené trenky s ksichtem právě vycházející popové kvazi-hvězdy. Jestliže už jste podobná slova schopni ustát, dozráli jste patřičného věku, a udržíte tak svěrač dostatečně stažený, zahltí vaše zvukovody opět jen další ústavičné pípání u obsahu jinak zcela nezajímavého, s absencí jakékoliv přijatelné informace k výživě samotné. Celé je to pouhou kopií odpadu, která nemůže skončit jinak než hlubším odpadem a Jaro tomu napříč díly rozhodně nepomáhá. (29.11.2019)

Po zhliadnutí pvých dvoch sérií Slovenského šéfa a prvej série Českého šéfa som prekvapený, z toho tunajšieho hodnotenia. Ja to cítim práve naopak, Židek za 5*, Pohlreich za 3*. V Českej verzii ide čiste len o to, zhovadiť, vynadať, ksichtiť sa pre divákov, aj keď niekedy ani nie je prečo. Srandovné to síce je, ale postrádam v tom nejakú hlbšiu myšlienku. Oproti tomu v Slovenskej verzii je ten šéfik umiernenejší, dokáže za niektoré veci zdrbať, ale za niektoré aj pochváliť, nekritizuje všetko hlava nehlava ako jeho Český kolega. Tu vidím hlbšiu myšlienku v tom, že sa snaží daným reštauráciám naozaj pomôcť, keď niektorému kuchárovi niečo nejde, tak ho za to najprv zdrbe, ale potom mu to ukáže a naučí ho, ako to robiť správne. Hlavne aj vďaka tomu na rozdiel od Pohlreicha, je po Židekovi vidieť aj nejaké výsledky. Pre mňa veľkým plusom je aj nahliadnutie do problémov školských jedální. Jedno je však spoločné v oboch, učia ľudí nežrať sračky, čo je v dnešnej dobe fakt užitočná vec a zvlášť keď sa to podáva s humorom (schválne koľkí z vás by ste sa na to dívali, keby ste sa na tom občas nemohli zasmiať?). Takéto relácie majú oveľa vyššiu hodnotu, ako všetky tie sračky typu Maffstory, panelák, svište, partičky, záhrady a poisťovne dokopy. Viac takýchto programov a HNOJka bude môcť byť opäť JOJkou. (03.11.2011)

Pan Žídek je sympaťák, ale jeho civilnější přístup je v kontrastu s teatrálním Polreichem je hodně kamarádská šou, na kterou si nejprve divák zvyklý na českou verzi musí zvyknout. Po všech dílech si říkám jestli není lepší než Polreich. Zatímco v české verzi jsou většinou vybírány restaurace úplných tragédů ( asi aby byla bžunda ), kterým ve většině případů nepomůžou už žádné rady protože jsou tak zadlužení nebo tupí, tak ve slovenské verzi jsou vybíráni restauratéři, kteří opravdu chtějí něco změnit a taky v drtivé většině následně změní i za cenu celkem velkých investic. Osobní nasazení pana Žídka i mimo vypnuté kamery svědčí o promyšlené a cílené snaze těm lidem opravdu pomoci - klobouk dolů. Pohlreich je jen jeden a udělal toho hodně, ale Žídek mne přesvědčil, že tento typ pořadu může přesáhnout tv formát do reálného života těch restaurací. (26.06.2017)

Porovnání s miláčkem národa Zdeňkem Pohlreichem se Jaro Žídek nevyhne i kdyby se rozkrájel tím nejostřejším nožem co má ve své kuchyni. A ač si oba jmenovaní po stránce kuchařské nejsou nic dlužni, Pohlreichovo televizní charisma se „slovenskému“ šéfovy bohužel nedostává a ani geniální hlášky tipu „buchty s mákem šťouraný ptákem“ z jeho úst nezasahují terč na těch správných místech. Přesto držím panu Žídkovy všechny palce, kterých se mi dostává, protože i přes fakt, že zatím vše co stačil předvést, vyznívá jako nepovedené kopie šéfa Zdeňka, působí jako velký sympaťák. (15.03.2011)

Presne takto si predstavujem dokonalého šéfkuchára.Impozantná postava Jara Žídka a jeho nespochybniteľná profesionalita a razenie teórie,že nie iba chuť jedla,ale i čistota,obsluha,kvetinky na skrášlenie prostredia,tak toto všetko dokopy robí pôžitok a zážitok z jedla.Vôbec mi nechýba stokrát hovoriť ,,TY VOLE" ani rôzne nadávky používané v českej verzii Áno,šéfe!A hlavne naučila som sa,ako krájať cibuľu. (18.09.2011)