Neměj strach

Don't Be Afraid jsem vnímala jako pohled do života nejen Silvie, ale jak bylo vidět na příkladu terapeutických sezení, tak i mnoha jiných lidí různého věku, kteří se snaží sice každý jinak, ale žít dál s tímhle hrozným břemenem. A že to není jednoduché, bylo vidět právě na příběhu Silvie, která mnohdy jednala pro nás naprosto nepochopitelným způsobem. Ne vždy to končí tak, jak to vyplynulo ze závěru tohoto filmu. Chudák herec Lluís Homar, který hrál opravdu nevděčnou roli otce a i když byly všechny scény ukočírované v akorátních mezích, tak jsem ho bytostně nesnášela celou dobu, což je sice známka jeho hereckých kvalit, ale asi si ho budu s touhle rolí spojovat i v jiných filmech, které s ním ještě možná uvidím. Podobně silnou antipatii jsem měla k matce Silvie, protože jsem absolutně nechápala její sobecký a záměrně nevšímavý postoj. Faktem je, že to tak bývá i v reálu a o to víc je to strašně smutný a svým způsobem nepříjemný film. (07.08.2015)

Zcela civilně a jednoduše zfilmované dílo o těžkém tématu sexuálního zneužívání malého dítěte otcem se vyhýbá všem explicitním scénám a přesto víc než jasně sděluje hrůzu celé situace i se všemi jejími následky. Do toho vstupy obětí zneužívání s jejich příběhy, na konci filmu mi z toho všeho nebylo moc dobře.. (29.08.2011)

I já si postesknu s většinou - tento španělský snímek bohužel nepřináší nic nového. Řemeslně téměř bez chybičky, moderní kamera i střih, režisér se může opřít o výkon svých herců, záběry provází zdařile vybraná hudba, ale to je vše. Film pouze popisuje jedno zneužívání, navíc s uměle vpraveným prvkem gamblerství hlavní hrdinky jako důsledkem traumatu. Vhodné pro školní představení či výchovné projekce. (04.07.2011)

Sexuální obtěžování v rodině a jeho následky - problém, o kterém většinou všichni vědí, ale navenek jde lehce přehlédnout. Právě tak jej prezentuje i tento španělský film, a to nejen příběhem. Co vechno dokáže vyjádřit jeden, do kontextu výborně zasazený, záběr obličeje malé holčičky, co vše člověk vidí v jednom, ve správnou dobu použitém, gestu jejího otce. Jak jednoduše nám všechno dojde, i bez jediné tvrdší sexuální scény. Film se snaží zobrazit obrovské množství odboček, příčin, následků, komplikací, kombinací, které s celým problémem souvisí, ale zároveň jde příkladem a nabízí řešení problému. Vše navíc prokládá výchovnými zpověděmi z terapeutického sezení, jež používá i jako jakýsi spojovací motiv mezi jednotlivými životními etapami hrdinky. (03.07.2011)

MFF KV 2011. Jaké jsou moje dojmy? Většinou nuda. Bezva krásná hlavní představitelka. Nedotaženost, vše hlavní a závažné je skryto, jen se tu o tom mluví, co se opravdu stalo je necháno na fantazii diváka. Prostřihy příběhů skutečných lidí, kteří jako v nějakém dokumentu líčí své špatné zážitky na téma obtěžování působily naprosto rušivě, vytrhávaly z příběhu a měly být spíše použity jako bonus k případnému DVD, ale ne do filmu. Je to jediný film festivalu, u kteréhé mě přemohla únava a na pár minut jsem klimbnul a věřte mi, že když vidím zajímavý film, který mě baví, neusnu nikdy. Tenhle film na mě působil odtažitě, chladně, profesně a konzervativně. Režisérovi se nepodařilo mě emočně vtáhnout. Člověk čeká, kdy konečně přijde ta zajímavější část a ona nikde. Výborně je zde ukázáno, jak těžké je takové problémy leckdy vypozorovat, jak jsou mnohdy na hraně a člověk může i váhat, zda-li jsou opravdu tak závažné, vždyť otec v tomto filmu většinou nevypadá na nějakého hnusného padoucha. Chová se mile, není sadista a okolí ho vnímá jako báječného otce. Pokud vás zajímá tématika závažných snímků řešící psychologické a sociální problémy a konkrétně téma sexuálního obtěžování dětí, podívejte se, popřemýšlejte si a udělejte si vlastní názor. Kdo chce oddechovku, ať tenhle film přeskočí. Žádný dynamický, vypovídající a nekonvenční filmový zázrak to rozhodně není. (08.07.2011)