Jag köpte en regnskog
Obsahy(1)
Když bylo Jacobovi Andrénovi osm let, zapojil se stejně jako statisíce švédských školáků do sbírky na záchranu deštných pralesů. Vybrané peníze byly tehdy odeslány do Latinské Ameriky, kde za ně měl být koupen kus deštného pralesa a zachráněn tak před vykácením. Po dvaceti letech se Jacob rozhodl, že se pokusí vypátrat, zda finanční prostředky opravdu dorazily na místo určení a kde se případně nachází část pralesa, který pomohl zachránit. Po téměř detektivním pátrání zjišťuje, že hledaný kus vegetace se nachází kdesi mezi Hondurasem a Kostarikou, a vydává se na cestu. Během dobrodružného putování poznává těžký život chudých vesničanů a na vlastní oči vidí, kolik deštného pralesa již většinou nelegálně padlo za oběť těžařským firmám. Přímočarý snímek Jacoba Andréna a Heleny Nygren jasně dokládá, že individuální angažovanost má svůj nepopiratelný význam a že i malý osobní příspěvek může něco změnit. (Jeden svět)
(více)Diskuze
4000 z celkových 6000 švédských škol se před dvaceti lety zapojilo do záchrany deštného pralesa v Latinské Americe, ziskem 10tis.švédských korun z prodeje dětských výrobků. Jedno z dětí, nyní třicetiletý muž se vydává na cestu do zakoupeného pralesa. Jeho třída poslala peníze v roce 1991. Na Kostarice však nemohli najít žádné záznamy o jejich daru, nenašli se dokonce žádné záznamy o penězích ze Švédska. Ukazuje se, že koupený prales již neexistuje, jelikož byl posledních 20 let z politických rozhodnutí kácen. A tak se náš poutník vydává do posledního panenského pralesa v Hondurasu. Žije tu 3000 domorodců v souladu s přírodou, i zde jsou stromy nelegálně káceny dřevorubeckými společnostmi, které to při své drzosti už ani nezakrývají a jednou za tři měsíce odváží na raftech obrovské množství dřeva. Následky si odneseme všichni, po vykácení dochází k erozi půdy, úbytku fauny a flóry, ke klimatickým změnám, migraci obyvatel, úbytku vody aj. Jako poslední info a světlo na konci tunelu v tomto klišé přeplněném dokumentu se odhaluje, že peníze na záchranu pralesa obdržel před dvaceti lety biolog Daniel na boj s nadnárodní korporací, která chtěla koupit pozemky a vybudovat na nich pomerančovou plantáž. On tak pomocí poslaných prostředků ze Švédska vytipované pozemky kupoval přímo od majitelů, aby je nemohli prodat pomerančářům.