Diktátor

Ali G a Borat mě těžce znechutili, Brüno mi sedl výrazně víc, teprve Diktátorem se mi ale konečně Cohen trefil do vkusu, když ve svém posledním filmu překračuje prakticky všechny myslitelné limity a dělá si, svým způsobem vlastně neuvěřitelně bezelstnou a upřímnou (přesto občas velmi drsnou) srandu snad úplně ze všeho. Scéna porodu je fenomenální... (04.01.2013)

Myslela jsem si, že tento film nikdy v životě neuvidím, ale ke zhlédnutí mě přesvědčilo vysoké hodnocení mých oblíbených uživatelů. Ale nic pro mě, tento typ humoru jde úplně mimo mě, vůbec mi to nesedlo. Začalo to dobře, dokonce jsem si říkala, že to snad bude první snesitelný film Cohena, v první půlce jsem se párkrát i zasmála, jenže tu druhou polovinu, už jsem se silně trápila, celé to spadlo k tomu lacinému a nevkusnému humoru. Jako satira film fungovat jistě může, ale upřímně, mně se ve filmu ani nic hledat nechtělo. (12.08.2012)

"Diktatura je o tolik lepší než demokracie. 1 % lidí vlastní 98 % majetku. Můžete svejm kamarádům snižovat daně. Můžete jít do války pod smyšlenou záminkou..." Dvě třetiny humoru takřka geniálního a třetina humoru takřka (místy doslova) genitálního. Dojem zůstává něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale když jsem se před volební místností rozhodoval, přijel obrněný transportér a zatlačil mě do té druhé fronty. (05.06.2012)

Po šílenostech jako je tahle moc často nesahám, ale jsem ráda, že jsem tentorkát udělala výjimku. Po delší době jsem se totiž dobře bavila u americké komedie. Každý máme samozřejmě jiný smysl pro humor, proto jsou naše názory na komedii často hodně rozporuplné. Já mám jediné měřítko - množství kvalitního a upřímného smíchu. A Aladdin mě rozchechtal hned několikrát. Ideální stopáž nás ušetřila zbytečných hluhých míst, které v komedii nemají co dělat. I když nejsem vůbec fanynkou S. B. Cohena, tady byl dost snesitelný. 4* (04.10.2012)

Sacha Baron Cohen ve své čtvrté umělecké reinkarnaci, tentokráte s identitou diktátora Aladdina, poukazuje na zajímavý souběh uměleckého vývoje s Rowanem Atkinsonem alias Mr. Beanem - i on byl na svém uměleckém vrcholu v době krátkých skečů (stejně jako Sacha s Ali G a především s Boratem, kterého se mu ještě podařilo šťastně zarámovat do formátu celovečerního filmu, jenž je vlastně pouhou kompilací skečů bez zásadního děje, mající navíc dokumentární charakter) a formát hraného celovečerního filmu je pro něj celkem nevyhovující, jelikož jde proti podstatě skeče coby dramatického výstupu, celovečerní filmy s Mr. Beanem jsou vlastně jen potvrzením výše zmíněného. Pokud se oba umělci drželi svých k dokonalosti dovedených krátkých forem, byli nepřekonatelní, když se ale začali snažit naroubovat svůj svět skečů na kmen dramatického oblouku, jejich plody trochu povadly. Ani ten nejgeniálnější komik neví co si počít s celovečerní stopáží, pokud jsou jeho čísla postavena na základě humorné (Atkinson) či satirické (Cohen) pointy, leda pojmout film jako kompilace nejlepších skečů, jak to udělal Sacha v Boratovi, když začne ale svou postavu ředit třeba i ne příliš složitým příběhem, musí počítat s rozmělněním, kouzlo překvapivých vtipných point vyšumí, komik uvadne nebo začne recyklovat sama sebe. Diktátor není špatný film, má několik geniálních skečů, nějaké méně povedené, ale kolem sebe dost vaty, tedy onen příběh o dvojnících a záměnách a únosech etc. Naštěstí občas z dvířek od toalety vyjde Edward Norton nebo Aladdin pronese úžasnou řeč o demokracii v USA. Diktátor srovnatelný se svým slavnějším filmovým předchůdcem to ovšem není. Proti modelu Brunovi je to ale zjevně cesta z umělecké krize... Porsche 911 2012! (09.08.2012)